Panenka: Nejsem pro velkou fotbalovou videorevoluci

Jeho „vršovický dloubák“ v rozhodující penaltě ve finále mistrovství Evropy 1976, skončil za zády německého gólmana Seppa Maiera a československý fotbalový tým tak vybojoval zlaté medaile. „To už jsou jenom vzpomínky. Když mě před pár lety začal trápit kyčelní kloub, myslel jsem si, že si už nikdy do míče nekopnu. A také jsem si tři roky do něj nekopnul,“ tvrdí Panenka. Vloni na konci března mu ortopédové kyčelní kloub vyměnili, protože už nemohl přeběhnout silnici, aby ho nepřejelo auto. „A také jsem, jak se lidově říká, pajdal. V minulém týdnu jsem si po třech letech fotbal zahrál. Odehrál jsem jeden poločas za Amforu a z trestného kopu jsem dokonce dal gól, takže jsem moc spokojený,“ raduje se legendární fotbalista.

Řeč se pak stáčí k právě probíhajícímu mistrovství světa v kopané, kde začíná pořádně přituhovat. Africký šampionát se pomalu chýlí k finále. „Který z týmů má na svých nohou největší šanci?“ opakuje si mou otázku Panenka. Na chvíli se zamyslí a vrací se dvěma větami ještě před mistrovství světa. „Já považoval za favority Argentina, Brazílii a některé evropské mužstvo, ale nedokázal jsem tehdy tipovat které. Myslel jsem na Němce, Španěly, Holanďany i na další. Dnes už je všechno o něco jasnější,“ říká Panenka, podle nějž mají velice dobrý herní projev Němci, kteří by se podle jeho nedělního mínění mohli stát mistry světa.

„Možná, že by bylo všechno jinak, kdyby rozhodčí uznal Angličanům v zápase s Německem gól. Bylo to hrubé ovlivnění zápasu. Angličanům by v případě uznání gólu stouplo sebevědomí, protože by v těžkém zápase skoré srovnali. Němci by možná zase trochu znervózněli. Utkání by se po uznané brance vyvíjelo trochu jinak,“ míní rodilý Pražák a začíná rozebírat neustále omílanou možnost zavedení videa do tak populární hry, jako je na světě fotbal.

„Hovoří se o tom na ulicích, v hospodách či při jiných příležitostech. Jenže nelze srovnávat kopanou a hokej. Každý z těch kolektivních sportů je trochu jiný, každý má svá pravidla,“ zdůrazňuje autor zlaté trefy z Bělehradu. Řada klubů, trenérů i hráčů totiž navrhuje, aby se pomocí videa posuzovaly třeba nečitelné ofsajdy nebo dokonce i udělování červených karet. „Nejsem pro žádnou fotbalovou videorevoluci. Já bych byl možná pro zavedení kamer do branek, aby se dalo jednoznačně posoudit, jestli gól padl nebo ne. Rozhodně bych nedoporučoval, aby se pomocí kamer posuzovalo, zda došlo k ofsajdu, nebo zda ten či onen přestupek hráčů odpískal rozhodčí správně či ne,“ má jasno Panenka, kterému před dvěma roky prezident Václav Klaus udělil státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy I. stupně.

Radost mu nedělá ani to, že práce s fotbalově talentovanými žáky se dostala trochu jinam, než by si on představoval. „Metodika není špatná. Ale praxe je trochu jiná. Klubům chybějí finanční prostředky na to, aby ti nejlepší hráči trénovali mládež. Vždyť co se ti mladí kluci ve věku od 6 do 15 let od nich naučili, to by se jim hodilo po celý život,“ komentuje práci s mladou generací fotbalový mág s knírkem, kterého k fotbalu přivedl jeho táta.

Na Slovácku je legendární fotbalista poměrně častým hostem. Obdivuje slovácké děvčice, chutná mu dobré vínko i slivovice ze švestek. „Jsem všepijec. Někdy si pochutnám na pivě, jindy zase na víně. Když dostanu chuť na slivovici, tak ji zapíjím pivem. Je to zvláštní pijácký dvojboj, ale mně a jednomu mému kámošovi někdy přijde vhod.