Václava Dudová se narodila 12. července 1947 v Pravoníně nedaleko Vlašimi. Vyrůstala se svými dvěma mladšími sestrami Vlastou a Ludmilou a na dětství v Pravoníně má hezké vzpomínky.

Její maminka pracovala v zemědělství. Když bylo malé Václavě pět, sebral jim komunistický režim veškerý majetek. Celá rodina se proto přestěhovala do Prahy, kde maminka vykonávala pomocné práce.

Tatínek Josef byl vyučený řezník, ale v Praze pracoval v potravinářství. Václava absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Praze 10, kde roku 1965 maturovala. Chodila do Sokola, bavilo ji plavání a zajímala se o výtvarné umění.

Chtěla studovat vysokou školu, ale místo toho šla pracovat do ekonomického oddělení v Pragokoncertu. Tam se setkala se známými herci jako Martin Růžek, František Smolík nebo Marie Rosůlková. Rodiče ji odmalička vedli k víře.

Už jako malá se chtěla stát řeholnicí, což se jí vyplnilo, když se roku 1969 stala členkou Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě. Tehdy přijala své řeholní jméno Václava. Přes tvrdý režimní přístup vůči nim, pečovaly cyrilometodějky o mentálně postižené děti a staré lidi v domovech důchodců i ústavech sociální péče, protože nikde jinde působit nemohly.

„Mnohým sestrám, které byly internovány, bylo nabídnuto, aby svlékly řeholní šat a pak mohly odejít na svobodu. Drtivá většina jich byla statečných a nikdy by to neudělala," řekla sestra Václava před časem Deníku.

V roce 1985 se na Velehradě konala dnes již legendární Národní pouť k 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje, jíž se zúčastnil i kardinál Agostino Casaroli. Přivezl s sebou Zlatou růži. Tu věnoval Velehradu papež Jan Pavel II. jako velké ocenění a vyjádření mimořádné papežské přízně. Tehdy tam věřící vypískali komunistické pohlaváry, včetně ministra kultury Milana Klusáka.

Tento projev otevřeného protirežimního odporu ukázal, co si lidé myslí o vládnoucí komunistické straně. Proto se na Velehradě až do roku 1990 žádná další pouť podobného rozsahu konat nemohla. V listopadu 1989 se sestřičkám podařilo dostat do Říma. Tam se setkala s mnoha Čechy a Moravany, kteří žili v emigraci.

Také za nimi přišel budoucí kardinál Tomáš Špidlík, jenž jim oznámil, že v německém Berlíně padla nenáviděná zeď. V tom samém měsíci se setra Václava zúčastnila Anežské bohoslužby v Praze a poté i velkého shromáždění na Letné. V letech 1994 - 2011 byla provinční představenou a pobývala v Brně. Zasloužila se o vybudování chráněného bydlení, kde se sestry starají o osoby s tělesným nebo lehkým mentálním postižením. Téměř celý svůj život se řídí velmi krásným pravidlem: „Na světě nejsi pro sebe, ale pro druhé!“

Paměť národa je jednou z nejrozsáhlejších sbírek vzpomínek pamětníků v Evropě. Veřejnosti je přístupná online od roku 2008 jako databáze pamětníků, kteří byli přímými svědky událostí 20. století a zažili dva totalitní režimy — nacismus nebo komunismus. Příběhy pamětníků ukazují, jak tyto režimy ovlivňovaly životy jednotlivců, a umožňují nahlédnout do jejich podstaty.