S paličkováním se seznámila asi před třiceti lety, ale skutečně se mu začala věnovat až před desetiletím po nástupu do důchodu.

„Učila jsem se v kroužku v Uherském Brodě a protože mě baví ruční práce, moc se mi to líbilo. Absolvovala jsem proto půlroční kurz Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel v Praze a nyní paličkování učím já,“ říká hrdá absolventka oboru Ručně paličkovaná krajka, kterému v hlavním městě věnovala celkem sto vyučovacích hodin.

Nyní sama do tajů této zajímavé techniky zasvěcuje své svěřenkyně. V úterním brodském kroužku jich je dvanáct a ve čtvrtečním nivnickém sedmnáct. A nemyslete si, že se jedná o zábavu gerontů. V Nivnici učí paličkovat děvečku, která chodí teprve do páté třídy.

Základním nástrojem při paličkování je kotouč vycpaný pilinami zvaný herdulka. Na něj se pokládá tvrdý papír a podvinek neboli nakreslený vzor. Samotná bavlna je uvázána na několika párech paliček. Hotový výrobek se ještě zpevňuje lakem.

„Paličkování se u nás nejvíce dařilo v severních Čechách, na Moravě ho bylo velice málo. Tady se spíše tkalo,“ vysvětluje Svatava Masařová.

Její výrobky byly k vidění i v uherskobrodském muzeu J. A. Komenského při výstavě betlémů. Na tom velikém o deseti figurkách pracovala celé léto.

„Zvláště kvůli dětským návštěvníkům výstavy jsem musela ještě dodatečně přišívat Ježíška. Byl totiž chudák pořád překocený,“ dodává paličkářka s úsměvem.