VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Padělkům ze Stupavy je právě 80 let. Dodnes jsou opředeny tajemstvím

Osvětimany – Rozcestník s obrázkem Panny Marie Sněžné uprostřed chřibských lesů je křižovatkou několika stezek a lesních cest vedoucích do Osvětiman, na přírodní útvar Kazatelnu i do obce Stupava.

14.7.2012
SDÍLEJ:

Metodějova jama – tady se před osmdesáti lety kopalo.Foto: DENÍK/Michael Lapčík

Právě nedaleko od něj, v trati zvané Hroby, se před osmdesáti lety, na přelomu června a července roku 1932, odehrál fantastický nález náhrobku svatého Metoděje – snu mnohých amatérských i profesionálních archeologů. Dvojice hlaholicí popsaných kamenů byla později označena jako stupavská falsa – největší podvrh v dějinách československé archeologie.

„Tady je. Metodějova jama. Bývala hlubší, ale vlivem eroze se za ta léta zanesla. Když jsem sem jako kluk chodil, nebyly tu ani stromy, jen hustá mlazina," ukazuje na rozlehlý, několik metrů hluboký kráter pokrytý listím a popadanými větvemi ředitel osvětimanského Lesního družstva Miroslav Struha.

Zde na začátku třicátých let s partou třiceti dělníků kopala domkářka Klementina Maštalířová na základě svých fantazií, v nichž se jí zjevoval sám věrozvěst Metoděj. Zde se poté proudily desetitisíce věřících, zde stánkaři prodávali párky, pohlednice i mastičky.

Ale pěkně popořadě. Kým byla ona žena, která dokázala na odlehlé místo v buchlovských kopcích přitáhnout davy poutníků a jejíž akce plnila celé stránky regionálních i celostátních periodik?

Klementina Maštalířová se narodila v roce 1875, její matka sloužila u stupavského faráře Vavřince Sigmunda. Byla výrazně ovlivněna chřibskou metodějskou tradicí, která tvrdí, že zde soluňský věrozvěst kázal. Na stupavsko-osvětimanských Hrobech se měl prý dokonce modlívat i Jan Amos Komenský, jenž byl v roce 1616 vysvěcen na českobratrského kněze v nedalekých Žeravicích.

„V devatenáctém století přišlo národní obrození a staroslověnské legendy v Chřibech byly výrazně přiživovány. V první třetině století to započal osvětimanský farář a velký Kollárovec Vavřinec Jugan, následoval jej stupavský Sigmund. Všemu nahrávala i výroční milénia – v roce 1863 příchodu soluňských bratří na Moravu, v roce 1885 pak úmrtí Metoděje," vysvětluje osvětimanský místostarosta, dlouholetý kronikář obce a pedagog dějepisu Lubomír Berka.

V takovém prostředí se přirozeně dařilo všemožným mýtům, pověstem a polopravdám. Maštalířová, které první světová válka vzala manžela, působila jako lidová jasnovidka. Asi od dvacátých let mívala zjevení, v nichž ji svatý Metoděj prosil, aby jej vytáhla z hrobu. „Mé tělo leží ve sklepení bývalého kláštera, kam jsem se ukryl před útokem svých nepřátel. Však našli mě, jeden Němec bodl mě do pravého boku. Ještě spoutali mé údy a cloumali mým tělem. Tam zahynul jsem v bolesti a chladu. Pomoc, je mi tam zle," nabádal duch kněze modlící se domkářku a určil jí místo, kde má kopat.

Maštalířová si z těchto seancí pořizovala poznámky, některé z nich se dokonce dochovaly až do dnešní doby. Seznámil se s nimi archeolog Luděk Galuška. „Jednalo se o tři, možná čtyři staré zažloutlé papíry, které byly popsané červeným inkoustem. Dvě tři slova z toho byla vždy patrná, pak najednou klikyhák, potom zase nějaká slova, a tak se to opakovalo. Skutečně tam bylo čitelné něco jako: jdi, v lese cesta, a tak dále," vypráví Galuška o artefaktech, s nimiž se seznámil při návštěvě jasnovidčiny dcery.

S výkopovými pracemi domkářka začala v roce 1926 u mariánského obrázku, leč bezvýsledně. V roce 1932 pokračovala kousek dál na pozemcích Lesního družstva v Osvětimanech. Tam se jí 23. června podařilo spolu se synem Robertem a kopáči Antonínem Vaďurou a Josefem Buriánem z asi pětimetrové hloubky vytáhnout pískovcový kámen o rozměrech 60×80×15 centimetrů. Náhrobek Metodějův!

Do světa se tato novina prostřednictví rozhlasu roznesla až 2. července. A byla to senzace. Nález u veřejnosti zastínil cyrilometodějskou pouť na Velehradě. Do Chřibů mířila procesí, kolem dokola vyrostly desítky stánků. Prodávaly se Metodějovy léčivé masti, víno svatého Metoděje, pohlednice, upomínkové předměty, hostinští nabízeli pivo a párky. Podle dobového tisku mezi Stupavu a Osvětimany v roce 1932 zavítalo na čtvrt milionu lidí! „Těm letům vládla hospodářská krize, byl to výborný kšeft. I načasování nálezu na období velehradské slavnosti bylo navýsost taktické," říká kronikář Berka.

Fanatická zbožná vdova se s jedním náhrobkem nespokojila. Skupina kopáčů se rozrostla z pár jedinců na tři desítky a průzkumná jáma se prohloubila z pěti na dvaadvacet metrů pod zemský povrch. V listopadu parta narazila na rozpůlený druhý náhrobek.

Kolotoč kolem Maštalířové a jejích kamenů samozřejmě nevoněl určitým skupinám, především velehradským církevním hodnostářům. Tamní jezuité jen velmi těžko snášeli, jak jim v těsném sousedství vzniká konkurenční poutní místo.

Od samého počátku se k vykopávkám s velkým despektem stavěly odborné kruhy, které nakonec prohlásily Metodějovy domnělé náhrobní desky za falsum. Ba co víc, za největší podvrh československé archeologie. Výzkum ukázal, že padělateli jako vzor posloužila moderní populárně naučná publikace Obrázkové dějiny národa československého autora Jana Dolenského. Tvůrce stupavských fals odtud otrocky obkreslil nepřesně vyvedenou hlaholici i s tiskovými chybami. Kniha si navíc za vzor staroslověnské hlaholice brala remešský evangeliář pocházející až ze čtrnáctého století. Naprostým nesmyslem by též bylo uvádět v devátém století na náhrobním kamenu datum narození a úmrtí. To tehdy rozhodně nebylo zvykem.

Média, do té doby stojící spíše na straně stupavské domkářky a jejího kolektivu, obrátila názorovým kormidlem o sto osmdesát stupňů. Například Lidové noviny 10. července 1933 rozhořčeně psaly o „nešlechetném padělateli, který byl schopen celou tuto apokryfní legendu buchlovskou inscenovati a který má svědomí nechati putovati z široka daleka zástupy zbožných věřících k tomuto prahrobu prvého učitele národa a velikého Slovana!"

Novináři, vědci a část široké veřejnosti volali po vypátrání viníka. Jen stěží by skutečnými podvodníky mohli být lidé kolem Maštalířové, stejně jako ona sama. Že se jednalo o zmanipulované a zfanatizované figurky dokazuje osoba jednoho z nejdůležitějších kopáčů, Antonína Vaďury z osvětimanských pasek. „Míval rtěnkou namalovaný kříž na čele, označoval se tímto způsobem za svatého muže. Doma tesal sochy a kříže. Okolí ho považovalo za podivína. Podobně na tom byla jeho dcera Milka. Sám si pamatuji, jak jednou za deště v pláštěnce zalévala erteple," vzpomíná na osvětimanské postavičky lesník Miroslav Struha.

Největší záhadou stupavského podvrhu dodnes zůstává, kdo za ním stál. „Cena výkopových prací dosáhla šedesáti tisíc korun československých. Za to člověk mohl pořídit malý grunt s polností a koňmi. To bylo absolutně mimo dosah chudé vdovy, někdo musel celou akci financovat. Vykládalo se, že za nitky mohl tahat senátor agrární strany Jan Měchura ze Šardic. Nikdo mu ale nic nedokázal. Tato otázka zůstala nezodpovězena. Neví se ani, kdo falsa vyrobil a jak je vpravil do jámy," krčí Lubomír Berka nad hromadou dobových novinových výstřižků rameny.

Samotné kameny upadly v naprosté zapomnění. Válku, při níž měli lidé jiné starosti než se plahočit po Metodějově hrobu, přečkaly v domě osvětimanského starosty Ševčíka. Výzkumu nepřál ani komunistický režim. Ještě v roce 1960 žádala Klementina Maštalířová o povolení k dalším výkopům. Neúspěšně. O tři roky později zemřela. Falsa ležela v muzejních depozitářích a až roku 1996 je poprvé vystavilo Moravské zemské muzeum v Brně. Letos jsou veřejnosti přístupná podruhé. Ve staroměstském Památníku Velké Moravy, a to až do konce letošního roku.

Jak dobový tisk reagoval na falsa

– Našimi vědeckými kruhy odsouzen kámen, hlavně hvězdička a křížek, jichž se prý v dobách Metodějových neužívalo. Jistě vědecké kruhy správně soudily. Kde se vzal kámen? Byl zde podvržen jako kdysi rukopisy naše? (Moravské noviny, 5. 12. 1932)

– Psychologicky bylo samozřejmé, že po prvé desce budou následovat jiné, aby prvý podvržený nález potvrdily, že se objeví jiné daleko krutší padělky, s kterými bude troufalost falsátorova úměrně růsti. (Lidové noviny 22. 1. 1934)

– Že padělky stupavské náležejí k těm nejnejapnějším, jest patrné ihned každému, kdo si je jen poněkud odborně prohlédne. Stránka technická, epigrafická, gramatická i paleografická jest tak chabá, že by bylo skutečně třeba víry, která by hory přenášela, mělo-li by se věřiti jejich pravosti. (Moravské slovo 23. 1. 1934)

– Novinářské zprávy, ve kterých se tvrdilo, že kameny jsou podvržené, Maštalířová četla, a nikterak se pro to nehorší a tvrdí, že ještě letos bude pravdivost jejích slov a nálezů potvrzena novými vykopávkami. Také okolí Stupavy věří jejím slovům a je toho domnění, že zájem na vyvrácení pravdivosti stupavských nálezů má hlavně kněžstvo, které má strach, aby Velehrad nepozbyl svoji slávu a přitažlivost poutníků. (Moravské slovo 27. 3. 1934)

Autor: Michael Lapčík

14.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Naši prvňáci. Ilustrační foto

NEPŘEHLÉDNĚTE! Prvňáci ze ZŠ Nedakonice a ZŠ Tupesy ve Slováckém deníku

Nadměrný náklad projíždí křižovatkou v Uherském Hradišti.
5

Řidiči, připravte se na zdržení, Slováckem projíždí nadměrný náklad

Řidič dostal smyk, auto skončilo na střeše. Pro spolujezdce přiletěl vrtulník

Dvěma zraněními skončila dopravní nehoda osobního auta Ford Escort. Stala se v úterý v půl jedenácté dopoledne v Halenkově. Zatímco třiačtyřicetiletý řidič vyvázl s povrchovými zraněními, jeho sedmadvacetiletý spolujezdec byl s vážným poraněním hlavy letecky převezený do ostravské nemocnice.

AKTUALIZOVÁNO

Ježíš, on mě zabije, říká s hlavou v dlaních Češka zadržená v Pákistánu

Na dosud zveřejněných snímcích z Pákistánu vypadala Tereza H. z Uherského Hradiště, kterou zadrželi celníci ve městě Láhaur při pašování devíti kilogramů heroinu, jakoby si ani neuvědomovala, v jak vážné situaci se ocitla.

E-recepty podle některých lékařů šetří čas

Úsporou času jsou podle lékařů z Medical plus v Uherském Hradišti elektronické recepty. Vystavit jeden papírový trvá prý průměrně 30 vteřin, u elektronického je to asi polovina času.

Pecková, Hradišťan & Jiří Pavlica, Spirituál kvintet – přidán další koncert!

Večerní společný koncert Dagmar Peckové, Hradišťanu s Jiřím Pavlicou a Spirituál Kvintetem ve Zlíně, který se uskuteční 7. dubna. v Kongresovém centru v 19 h., je beznadějně vyprodán.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>