Jejich devatenáctiletá Martina bude totiž už podruhé stárkou o místních hodech s právem, které se tam uskuteční o nadcházejícím víkendu.

„Je docela nápor na nervy, aby se všechno stihlo připravit. Obdivuji lidi a organizátory, kteří se do toho pustí,“ říká Martina s úctou ke všem, kteří stojí za bezproblémovým průběhem hodů. Chase začínají první povinnosti s týdenním předstihem, kdy musí na slavnost pozvat celé město. „Letos se chasa sešla o půl desáté ráno a skončila něco kolem páté hodiny navečer. Zvoníme u každého domu, předáme pozvánky, kdo chce, tak nám i přispěje,“ popisuje stárka tradiční předhodovou sobotu. Největší práce je však s kroji, proto se chystají několik dnů předem. „ Je toho hodně – praní, žehlení, škrobení,“ vypočítává Martina, podle níž trvá ze všeho nejdéle vyrobit rukávce. „Je to náročné, protože několikametrové plátno se musí naškrobit, vyžehlit a pak se skládá, aby na něm vznikly 'zuby'. Moje rukávce mají kolem 140 skladů,“ pokračuje stárka.

Slovácké kroje se vzájemně odlišují, aby bylo možné poznat, kdo odkud pochází. „Každý ostrožský kroj je zdobený lichtenštejnskou růží podle předků z Lichtenštejnska. Rozdíl je také v rukávcích,“ popisuje Martina místní národopisný oděv. V programu příprav je také čtvrteční zkouška s muzikou. „S hodovou chasou, jejíž část tvoří náš soubor Ostrožan II, nacvičujeme vystoupení, které předvedeme pod májkou, jakmile nám starosta potvrdí hodová práva. Doprovází nás dechová hudba Blatnička,“ vysvětluje stárka, která tančí v místním folklorním souboru asi pět let. Nejdůležitější je podle jejích slov vymyslet choreografii, natrénovat ji už prý ale tak obtížné není. „Přes rok si procvičujeme všechny kroky a chystaná sestava je pak jednoduchá. Spíš je problém, že máme málo párů, a proto jsme vděční, pokud se zapojí více krojovaných lidí,“ prohlašuje Martina.

Hlavní povinností stárků je hlídat hodové právo a podprávo. „Ti je musí mít neustále pod dohledem, protože pokud někdo hodové právo ukradne, hody končí. Z toho důvodu máme práva uložena tak, aby na ně všichni viděli, ale zároveň se k nim tak snadno nemohli dostat,“ prozrazuje Martina. Ta má však v těchto dnech řadu dalších starostí, například pečení koláčků. „Na těsto zaděláváme večer, přes noc kyne a musí se obracet, ráno kolem půl čtvrté koláčky začínáme dělat,“ popisuje stárka poslední předhodové přípravy. Loni jich Jančaříkovi pekli asi tisíc kusů. Konec příprav poté znamená jediné – začátek hodů. Závěrem Martina dodává, že pokud lidé neprojevují o tradice zájem, neudrží se a zaniknou. Toho byl příkladem i Uherský Ostroh, jehož hody s právem se obnovily před více než deseti lety. Podle ní je teď období, kdy lidi folklor baví a stojí jim za to všechno to úsilí kvůli němu vynaložit.

Kateřina Havlová