Narodil se ve Vlčnově 1. května 1932, v Uh.Brodě studoval na reálném gymnáziu a pak absolvoval nejprve Střední školu pro umělecký průmysl v Jablonci nad Nisou a v letech 1950 - 55 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Výstavní činnost zahájil v roce 1956 v Uh.Brodě.

Stal se členem sdružení grafiků Hollar, těžiště jeho tvorby bylo v grafice a ilustraci. Realizované výstavy u nás i v zahraničí se dají těžko spočítat, ale jistě jich bylo kolem stovky.

Nezaměnitelný rukopis

Bezesporu patří mezi naše nejznámější a nejpopulárnější výtvarníky, jistě je to dáno nezaměnitelným rukopisem, výtvarnou kvalitou, výběrem námětů a v neposlední řadě sdělností, což u současné výtvarné produkce není atribut příliš samozřejmý.

V grafické tvorbě (i ilustraci) jsou námětově na prvním místě bezesporu obrazy inspirované poetickým, barvitým světem folklorní tradice v celé její šíři – od lidové architektury, přes zvykosloví, obřady a slavnosti, kroje a tance až k lidové písni, především k baladám.

Jistě si připomeneme i jeho nádherné návrhy plakátů a dalších propagačních materiálů pro folklorní slavnosti a festivaly (např. Jízda králů ve Vlčnově) i pro folklorní soubory (např. Olšava).

Vážná hudba, dívčí portréty i mytologie

Dalším námětovým okruhem je vážná hudba, často s vazbou na pragensie. Pak je to kouzelný svět cirkusů a klaunů a postav commedie del arte (vytvořil např. dvakrát ceny pro divadelní anketu Slováckých novin Největší z pierotů).

Půvabný je také líbezně poetický svět dívčích portrétů a aktů. Zejména v drobné grafice je pak třeba připomenout i další náměty, např. historii a řeckou mytologii.

Smysl a obsah tvorby Karla Beneše vystihl přesně v jednom z katalogů jeho bratr Josef: „Stovky a stovky grafických listů vytvořil, aby lidem dávaly potěšení a pocit vazby s krajem, kde se víno rodí a pije s pocitem, že opravdovost lidové kultury dává specifické možnosti ztvárnit tento zvláštní svět výtvarně, pronikáním k podstatě toho, co bylo a co nám v lidových tradicích zůstává jako odkaz minulých generací těm, co se ještě nenarodili, ale budou chtít prožívat citové spojení s minulostí…“ A tak jistě i generace po nás budou s obdivem sledovat dramatickou náladu lidových balad, ohnivost a hřejivost milostných písní, rozvernost fašankového průvodu nebo důstojnost jízdy králů.

Ač žil v Praze (kde se konalo poslední rozloučení 7. 10.), často a rád se Karel Beneš vracel do svého rodného kraje, a to nejen prostřednictvím svých výstav.

Obrazy rozdával radost

Úzce spolupracoval s organizátory Jízdy králů ve Vlčnově (byl čestným občanem) a jeho návrhy, bezesporu nadčasové, budou slavnosti zdobit jistě i v dalších letech. Stejně tak bude nám i dalším generacím rozdávat radost svými obrazy. Jenom na přelomu roku – bohužel - už nikomu nezpůsobí radost nádhernou novoročenkou…

Autor: Miroslav Potyka