„Nebráníme se jakékoliv podpoře v tomto směru, ale kraj rozhodně finanční prostředky pro tento účel nemá. Má spoustu vlastních památek, které musí udržovat a pro něž peníze potřebuje, jako je například Ploština," konstatoval radní Zlínského kraje Ladislav Kryštof (ČSSD).
Členové Hnutí Starostové a nezávislí ovšem plánují na nejbližším zasedání krajského zastupitelstva vyzvat radní, aby projekt na rekonstrukci a oživení budovy a areálu bývalé věznice podpořili.
„Tento postoj je nešťastný a neuctivý k lidem, kteří v tomto žaláři trpěli. Vyzveme proto vedení kraje, aby jej přehodnotilo a projekt plně podpořilo. Naši podporu má. Pokud všechny zúčastněné strany vyvinou dostatek úsilí, může se nám konečně podařit bývalou věznici zachránit pro příští generace. Je svědectvím toho, co se nikdy nemělo stát a co se stát už nesmí," nechal se slyšet krajský Petr Gazdík, předseda hnutí STAN a krajský opoziční zastupitel.
Odlišný postoj zastává jiný krajský radní Ivan Mařák (KSČM).
„Věznice musí v první řadě přejít do majetku města. Když si vezmeme jeho rozpočet, a vlastně i rozpočet kraje, je logické, že největší část finančních prostředků musí poskytnout stát. V menší míře by měli přispět i ostatní, včetně kraje. Naše pomoc bude podle mého názoru v takovém případě zapotřebí a myslím si, že bude k tomu i patřičná vůle," uvedl pro Slovácký deník Ivan Mařák.
Upozornil ale, že dokud není detailně známo budoucí využití věznice, stejně jako výše celkových nákladů, je předčasné hovořit o konkrétních částkách.
Opatrnější prozatím zůstává bývalý předseda Strany Práv Občanů Zemanovci (SPOZ) a současný vedoucí kanceláře prezidenta ČR Vratislav Mynář, pocházející ze Slovácka.
„Co se týče financování ze strany kraje, neříkám kategoricky ano ani ne. Nicméně pokud by v objektu měly v budoucnu sídlit především státní instituce, nabízí se sama spíš varianta financování ze státního rozpočtu. Je zapotřebí brát v potaz i to, co vše kraj financuje pro obce i jiné regionální záležitosti," poznamenal Vratislav Mynář.
Ministr financí Andrej Babiš při návštěvě věznice přislíbil, že během nejbližších dnů jeho ministerstvo prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) připraví patřičnou dohodu mezi ministerstvem financí, kultury, spravedlnosti, Zlínským krajem a městem Uherské Hradiště. A již se tak stalo, neboť Memorandum o uherskohradišťské věznici dorazilo k dotčeným institucím minulý pátek. Podepsané by ho šéfka ÚZSVM Kateřina Arajmu chtěla mít do konce června.
Pokud současný vlastník věznice, kterým je ministerstvo spravedlnosti, respektive okresní soud v Uherském Hradišti, převede objekt do vlastnictví ÚZSVM, to pak zajistí detailní studii o možnostech využití věznice. Její rekonstrukce by podle odhadů mohla stát 350 milionů až miliardu korun. Mezi nejčastějšími návrhy jejího budoucího využití se objevuje vytvoření památníku připomínající temnou historii objektu. Do areálu věznice by rovněž přesídlilo několik státních institucí jako například okresní soud či státní zastupitelství.
Historie věznice v Uherském HradištiJustiční palác s věznicí byl vybudován v letech 18921927. První vězni trávili v jejích celách své tresty už v počátcích první Českoskoslovenské republiky, poté její prostory poznala řada protinacistických odbojářů. Po válce se stala místem retribučních lidových soudů a následných poprav. Tyto procesy se dotkly desítek lidí z řad politické opozice, včetně mnoha nevinných. Věznice přestala fungovat v roce 1960, kdy se přiléhající krajský soud přesunul z Uherského Hradiště do Brna a okresní soud do budovy okresního národního výboru. Část justičního areálu poté sloužila pro potřeby správy SNB, v současnosti bývalé sídlo soudu využívá střední uměleckoprůmyslová škola. V roce 1994 uherskohradišťská radnice areál převedla na ministerstvo spravedlnosti. Stát tam tehdy chtěl vybudovat justiční palác, k jeho realizaci ovšem nikdy nedošlo. Nyní město usiluje o převedení věznice zpět do svého majetku. Úsilím některých iniciativ je přeměnit historicky nejcennější části areálu věznice do podoby památníku obětí totalitních režimů a muzea mocenské perzekuce.