Zažil někdo z vás v osobním životě situaci, připomínající některou z partnerských zápletek v 1+2=6? Pokud je to ještě "živé" stačí říct ANO. (čtenářka)
Jitka Josková: Ano, Tereza Novotná: naštěstí ne. Josef Kubáník: ano (úsměv) a Zdeněk Trčálek říká: zápletku jsem dosud nepochopil.

Kdybyste si mohli vybrat, trávili byste Silvestr v divadle? Jaký je váš pohled na tento den, jak byste ho chtěli ideálně prožít? (čtenářka)
Tereza: můj ideál je prožít Silvestr v hledišti Slováckého divadla na komedii 1 plus 2 a prožít si to jako divák. Zdeněk: Už několik let marně čekám na volno na Silvestra, které bych ztrávil na horách. Jitka: Já Silvestr neslavím, byl by to pro mne den jako každý jiný. Jožka: Já jsem v divadle každý den, takže nevím jestli je Silvestr nebo 16. září.

Pijete během silvestrovského představení alkohol? Neříkejte, že ani kapku! Přiznejte barvu… (Mirek Klusák)
Všichni: nejen při silvestrovském představení si dáme kapku… přiznáváme barvu.

Vzpomeňte si, prosím, na nějaký přebret, který byl sice velký průser, ale později se proměnil v zábavnou historku. A platíte panu řediteli pokutu za přebrepty nebo zapomenutý text? (Milan Bauer)
Jožka: na derniéře Richarda III. jsem zapomněl text a místo Shakespearových veršů jsem řekl. "Moje smrt se kvapem blíží, dal bych si ještě pečeni s rýží". V komedii Jeden plus dva… si občas na kolegy připravím legrácku a oni to považují za zapomenutý text. Jednou jsem na konci představení dostal místo obvyklé kytky tašku s překvapením od Jitky s Terkou. Byl v ní scénář, abych si to zopakoval do příště. Všichni dodávají: ne do příště - navždy!!!

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE