Oba stříleli z brokovnic na vrhačkami vržené terče (holuby o průměru 110 mm a výšce 25 mm), ale každý v jiné disciplíně a v jiné době. David Kostelecký se do myslí Čechů zapsal zlatou olympijskou medailí v minulých dnech. Kolik lidí na Slovácku si ale po dvaatřiceti letech vzpomene na atmosféru olympijského finále na skeetu v Montrealu, kde Panáček v rozstřelu s Holanďanem Erickem Swinkelsem vybojoval pro Československo zlatou olympijskou medaili? Po čase, po letech se vždycky člověk na to, co bylo, dívá jinýma očima. Většinou se všechno zdá až neuvěřitelně jednoduché a samozřejmé, anebo těžké. Jaké to bylo v roce 1976 pod pěti olympijskými kruhy daleko od domova pro Panáčka?

Když mi střelba nešla, zbraň jsem odložil

„Zatímco Pavel Pulda střílel v trénincích v dějišti her přímo fantasticky a trenér Málek už jej viděl na stupních vítězů, já jsem moc dobré výsledky neměl. Když mi střelba nešla, zbraň jsem odložil a snažil jsem se vnímat olympijskou atmosféru a zabavit se v olympijské vesnici,“ vzpomíná Panáček. Přiznává, že si spíše zatrénoval, jak se říká, na sucho a teprve před vlastním závodem si šel několikrát zastřílet. O velkém úspěchu v olympijském klání nesnil.

Když nastupoval se startovním číslem 348 na skeet, nikdo si ho moc nevšímal. „Já byl už jako někdejší atlet zvyklý bojovat sám za sebe. Po závodu, který byl rozdělen do tří dnů, jsem měl spolu s Holanďanem Erickem Swinkelsem stejný počet 198 sestřelených asfaltových terčů. Došlo tedy na rozstřel, v němž soupeř na šestém stanovišti terč podstřelil, zatímco já jej neminul a úspěšně rozstřel dokončil,“ vybavuje si vzpomínky na montrealskou olympiádu rodilý Staroměšťan Panáček.

Olympijským vítězem se stal 24. července 1976 v 17 hodin. O hodinu dříve vybojoval v cyklistickém sprintu zlatou medaili Anton Tkáč. Na rozdíl od Kosteleckého při olympijském finále rad psychologa nevyužil. „Trenér Málek mně ho nabízel, ale já odborníka na duševní jevy člověka odmítl. Není totiž jednoduché pracovat s psychologem, který nezná střelbu. Zatímco Kosteleckému psycholožka, která podle jeho slov ví, o čem je řeč a jak to ve sportovní hlavě funguje, pomohla, na mě měly rady psychologa při jednom z tréninků spíš opačný účinek,“ svěřuje se Panáček, z něhož stále vyzařuje rozvaha a klid.

Vítězství zapíjel ve vesnici coca colou

Olympijské zlato oslavil s československými reprezentanty nikoliv na střelnici, ale až ve vesničce a připíjel si jako obvykle coca colou. Do vlasti se vracel nejen se zlatou medailí, ale i s titulem zasloužilý mistr sportu. A finanční odměna za olympijské zlato? „Při přijetí olympioniků na ÚV ČSTV jsem převzal dvacet tisíc korun, stejnou částku jsem dostal od tehdejšího předsedy vlády Štrougala,“ říká bývalý zlatý olympionik, člen Mysliveckého sdružení Staré Město a obyvatel Salaše Josef Panáček.