Po letech se vždycky člověk dívá na to, co bylo, jinýma očima. Většinou se všechno zdá až neuvěřitelně jednoduché a samozřejmé, anebo těžké. Jaké to bylo v roce 1976 pod pěti olympijskými kruhy daleko od domova pro Josefa Panáčka?

„Zatímco Pavel Pulda střílel v trénincích v dějišti her přímo fantasticky a trenér Málek už jej viděl na stupních vítězů, já jsem moc dobré výsledky neměl. Ale když mi střelba nešla, odložil jsem zbraň a vnímal olympijskou atmosféru nebo se zabavil v olympijské vesnici,“ loví Josef Panáček v paměti vzpomínky na olympiádu v Montrealu.

Přizná, že si spíše zatrénoval takzvaně na sucho, teprve před vlastním závodem si šel několikrát zastřílet. O velkém úspěchu v olympijském klání vůbec nesnil.

Když nastupoval se startovním číslem 348 na skeet, což je sportovní střelecká disciplína zaměřená na přesnost (střílí se z brokových zbraní na letící asfaltové terče – pozn. red.), nikdo si ho moc nevšímal.

Vstupní brána do Chřibů je vesnička Salaš.
Vesnička vklíněná do centra východní části Chřibů sází na ekologii

„Ale já už byl jako někdejší atlet zvyklý bojovat sám za sebe. Po závodu, který byl rozdělen do tří dnů, jsem měl spolu s Holanďanem Erickem Swinkelsem stejný počet 198 sestřelených asfaltových terčů. Došlo tedy na rozstřel, v němž soupeř na šestém stanovišti terč podstřelil, zatímco já jej neminul a rozstřel úspěšně dokončil,“ vybavuje si vzpomínky na montrealskou olympiádu Josef Panáček.

Olympijským vítězem se stal 24. července 1976 v 17 hodin. O hodinu dřív vybojoval v cyklistickém sprintu zlatou medaili pro Československo Anton Tkáč.

Josef Panáček zvítězil na olympiádě díky velkému střeleckému a sportovnímu srdci, duševní i psychické rovnováze. Zatímco českoslovenští olympionici tehdy jeho vítězství jaksepatří oslavili, on jako obvykle, coca colou. Domů se z Montrealu vracel nejen se zlatou medailí, ale i s titulem Zasloužilý mistr sportu.

„Na náležité vychutnání olympijského vítězství došlo teprve po návratu do Prahy. Při přijetí olympioniků na ÚV ČSTV jsem převzal 20tisícovou odměnu a stejnou částku mně předal tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal. Za střelecké úspěchy jsem byl oceněn Řádem práce, za nějž se ale nestydím,“ přiznává Josef Panáček.

Vyjmenovávat ale všechny jeho střelecké úspěchy, kterých během své kariéry dosáhl, by bylo nadlouho. Osm medailí, z nichž jedna byla zlatá ze španělské Zaragozy, přivezl z mistrovství Evropy ve sportovní střelbě, a to ze soutěží jednotlivců i družstev.

Houževnatost, vytrvalost a svědomí vedly Josefa Panáčka vlastní cestou. O ní byl přesvědčen, že je správná. Když v roce 1983, na zásah vyšší moci, musel i s Pavlem Puldou ukončit závodní kariéru, přijal nejprve funkci trenéra oddílu brokové střelby v Rudé hvězdě Brno a pak i na dva roky státního trenéra. Dva roky správcoval myslivecké střelnici u Salaše, od roku 1995 ji měl 10 let v pronájmu.