Kosmonaut-náhradník, dnes sedmdesátiletý Oldřich Pelčák, ani po letech netajil zklamání, že nakonec místo něj letěl v roce 1978 do vesmíru jiný adept, Vladimír Remek.

„Z vojenských pilotů československé armády vybrali osmdesát adeptů, poté se výběr dále zužoval. Do Hvězdného městečka, kde výcvik kosmonautů probíhal, jsme nakonec odjeli jen já a Vladimír Remek. To víte, že po fyzicky i psychicky velmi náročném výcviku mi bylo líto, že jsem do kosmu neletěl," podotkl Oldřich Pelčák, který poutavě popisoval své studijní začátky v hradišťské střední škole, zážitky ze života vojenského pilota i náročnou přípravu na let do vesmíru.

Dodnes se prý pravý důvod, proč hodnostáři vybrali právě Vladimíra Remka, nedozvěděl. „U piva se kromě jiného povídalo, že Vladimír měl česko-slovenské rodiče, a proto symbolicky, kvůli spolupráci Sovětského svazu a Československa, letěl on," nabízí Oldřich Pelčák jednu z verzí.

Další verze vysvětlovala, že jeho tatínek zastával vysokou funkci v československé armádě, a tak pomohly známosti. Co však bylo skutečným důvodem výběru, to nikdo oficiálně nesdělil," krčí rameny Oldřich Pelčák.

Pro sebe si nenechal ani úsměvné pikantnosti z pobytu v někdejším Sovětském svazu. „Rodina jednoho mého tamního kolegy měla mladou dceru. Hodně jim byl sympatický Vladimír Remek, a tak ho k sobě zvali na obědy a podobné příležitosti tak, aby se Vláďa do jejich dcerky zakoukal a přiženil se k nim. Vláďa, tehdy ještě svobodný, ale tvrdě odolával a svou svobodu si vzít nenechal. Možná pomohlo i to, že to děvče nebyla až tak vyhlášená krasavice," pobavil přítomné usměvavý pilot-kosmonaut, který hradišťskou průmyslovou školu navštěvoval v letech 1958 až 1962. Tedy stejně jako devětašedesátiletý Zdeněk Fridrich, který byl osobním pilotem prezidenta Václava Havla. Seděl rovněž v kokpitu dopravního letadla, které v únoru 1998 na palubě neslo „zlaté" olympijské hokejisty z Nagana, a byl tak svědkem divoké oslavy triumfujících sportovců.

Dnes už létá jen svátečně na sportovních letadlech. V profesním životě měl štěstí, žádná dramatická okolnost ho nepotkala. „Pilotování dopravního letadla je podstatně klidnější než řízení menších letadel. V počátcích jsem létal také na zemědělských strojích Čmelák, tam nebyla o adrenalin nouze. Musel jsem při práci létat nízko nad zemí a to se neobešlo bez napětí," vzpomíná Zdeněk Fridrich.