V pondělí 27. května ji osobně zahájil velvyslanec Litevské republiky v ČR Laimonas Talat-Kelpša. Expozice podává kruté svědectví o někdejší sovětské brutalitě a představuje kolektivní paměť Litevců na stalinské represe.

Pro velvyslance Litvy Laimonase Talat-Kelpšu je i osobní záležitostí, neboť jeho prarodiče byli v roce 1941 odvlečeni na Sibiř také. Do táborů nucených prací (GULAGů) na Sibiři bylo odsunuto nejméně 130 tisíc Litevců, vrátilo se jich pouze 60 tisíc.

Přežili bez touhy po mstě

„Ani moje rodina nebyla výjimkou. Můj otec se narodil na Sibiři, protože jeho rodiče byli před tím deportováni na Sibiř. Můj děda byl deportován ve svých 16 letech a dalších 17 let tam pracoval v uhelných dolech u polárního kruhu. Mé babičce bylo 17 let, když ji odvezli na Sibiř,“ řekl Laimonas Talat-Kelpša. Ten si dovoluje interpretovat generacemi předávané „vzpomínky na vzpomínky“ a poukázat na pozoruhodný fakt, že lidé, kteří prošli skutečným utrpením, nemusí pociťovat nenávist nebo se snažit o pomstu. Stále ale chtějí vědět, proč se jim špatné věci staly.

Odvlečeni na Sibiř. Výstava v Hradišti s názvem  Pod cizím nebem ukazuje osudy Litevců deportovaných do sovětských lágrů.Odvlečeni na Sibiř. Výstava v Hradišti s názvem Pod cizím nebem ukazuje osudy Litevců deportovaných do sovětských lágrů.Zdroj: Deník/Pavel Bohun

Vzhledem k rostoucímu rozsahu represí v dnešním Rusku se poslední žijící generace deportovaných bohužel nemusí dočkat spravedlivého uzavření. Výstavu Pod cizím nebem připravilo Litevské Muzeum obětí genocidy při Středisku výzkumu genocidy a odboje.

První vlna hromadných deportací z Litvy začala 14. června 1941 – přesně v den prvního výročí nezákonné okupace Litvy Sovětským svazem, pouhých sedm dní před útokem nacistů na Sovětský svaz.

Okolo 27 000 civilistů, většinou žen a dětí, bylo v noci zatčeno a v dobytčích vagónech odvezeno tisíce kilometrů daleko na Sibiř. Po druhé světové válce se deportace vrátily s ještě prudší intenzitou.

Muzeum obětí genocidy při Středisku výzkumu genocidy a odboje obyvatel Litvy v roce 2011 připravilo velmi úspěšnou výstavu „Pod cizím nebem“, která představuje život deportovaných na Sibiři. Přeložena do mnoha jazyků, výstava procestovala Litvu i různé zahraniční státy a byla vystavena již více než 30krát. Na jednom místě shromažďuje doklady mnoha různých aspektů sovětské brutality a představuje takzvanou „kolektivní paměť“ Litevců na stalinské represe.

Velvyslanectví Litevské republiky v ČR nyní představuje tuto výstavu v česko-anglické verzi.