Pietní oslavy budou pokračovat odpolední besedou v sále Klubu a kultury s kardinálem Dukou a poté odhalením a požehnáním pamětní desky na jeho rodném domě.

Odkaz Patrika Kužely, kterého nacisti umučili v koncentračním táboře v Osvětimi, žije dál podle vlčnovského pátera Ladislava Kunce nejen v rodině umučeného jáhna, ale i mezi ostatními. „Určitě je nám vzorem každá osobnost proti vzdoru a násilí a zlu. Když se ale mluví o někom, kdo je zdejší, kdo byl známý přímo tady v té obci, je to o to silnější. Doba se různě mění, ale útlak v určité podobě zůstává pořád. Podle rodiny i těch, kteří ho znali, je Patrik Kužela kandidát na blahořečení," řekl páter Kunc.

Stejný názor zastává i starosta obce Jan Pijáček, pro kterého je Patrik Kužela hrdinou, na jaké se nesmí zapomínat.

Impulz k zahájení blahořečení bratra Patrika podal provincialát bratří kazatelů v Praze. Jak potvrdil provinciál fr. Benedikt Tomáš Mohelník OP, který se slavnosti také zúčastní, jedná se o osobu opravdu výjimečnou a ojedinělou.

Jáhn dominikánského řádu, mučedník nacistické totality, Patrik František Kužela (16. 11. 1915 – 15. 2. 1942), by se 16. listopadu dožil 100 let. V symbolickém hrobu Patrika Kužely je uložen popel z Osvětimi, na náhrobku je zvěčněn i Československý válečný kříž 1939, který mu byl In memoriam udělen prezidentem republiky v roce 1947. Vzpomínková akce se konala už jednou, 25. listopadu 2012 a to u příležitosti 70 let od jeho mučednické smrti.

Mladý jáhn i přes mučení ve své víře vytrval

Vlčnov – František Kužela se narodil roku 1915 jako nejmladší z osmi dětí v rolnické rodině ve Vlčnově. Jeho život byl však poměrně krátký. Do arcibiskupského gymnázia v Praze odešel v jedenácti letech, poté, co ho pro studia získal člen dominikánského řádu P. Odilon Pospíšil, který v té době působil ve Vlčnově jako lidový misionář.

V Praze bydlel na koleji v tzv. juvenátu u bratří dominikánů, a odtud vedla přímá cesta do řádu. Tady František získal řádové jméno Patrik. Vynikal nejen kuráží, přátelskou povahou a humorem, ale především inteligencí, sebekázní a touhou po vzdělání. Díky těmto vlastnostem ho nadřízení poslali v roce 1938 na studia do Belgického Saulchoir, kde měl studovat na profesora teologie. Pozdější kardinál Yves Congar vzpomínal na mladého kněze, o němž řekl, že byl dokonalý, takto: „Byl ohleduplný, trpělivý a člověk měl dojem, že po něm může chtít cokoli a může mít jistotu, že to bude uděláno dokonale. Byl hluboce, věřící, zbožný, nadpřirozený," napsal o něm.

Přestože chtěl Kužela zůstat po obsazení Československa v Belgii a narukovat do francouzské armády, bylo mu nařízeno, aby se vrátil do vlasti. V Olomouci pak pokračoval ve studiích a přijal jáhnské svěcení. V tu dobu však také onemocněl leukémií.

25. ledna 1941 nastal v jeho životě nečekaný obrat. Byl zatčen gestapem, které mu zabavilo zahraniční korespondenci, odvedlo ho a obvinilo z odbojové činnosti proti protektorátu, čehož se měl dopustit v době svých studií v belgickém Saulchoir. Nejprve byl vězněn v Olomouci, pak krátce v Brně, a odtud byl za měsíc převezen do Osvětimi s průvodkou „návrat nežádoucí". Jeho životní pouť skončila velmi dramaticky a krutě 17. února 1942. Coby příčinu smrti uvedlo gestapo zápal plic.

Ještě ve vězení psal verše, které se podařilo dostat ven na motácích. Většinu básní napsal v únoru 1941 v olomoucké cele. Básně jsou soustředěny ve sbírce Dní sypký suchopár.

V první prázdniny po válce navštívil jeho sestru Ludmilu spolužák František Kadlčík, kterému jeho tehdejší vedoucí svěřil otřesné svědectví o mučení a nelidském zacházení z pracovního tábora v Osvětimi. „Byl to hodný, ušlechtilý chlapec. V cele nás povzbuzoval, utěšoval, sám si nikdy na nic nestěžoval," řekl tehdy. Jeho svědectví bylo natolik otřesné, že sestra ho rodině ani příbuzným neřekla, aby se netrápili ještě víc.

Autor: Jindřiška Jelínková

Související Kardinál Duka připomene ve Vlčnově odkaz umučeného jáhna