Jeho myšlení a povaha v sobě spojovaly smysl pro humor a sebeironii, citlivost — a současně naprostou nekompromisnost, neústupnost, ostrý sarkasmus, či vyjádřený projev pohrdání vůči věcem i lidem, u kterých identifikoval selhávání v základních principech.

Nebál se jít do názorových konfliktů a provokací jakýchkoli podob. Do svých obrazů okamžiky takového typu vyhledával a „sbíral“.

Jeho tvorba reprezentovala kritické myšlení v akci, neúctu nebo averzi vůči řadě autorit, nepodvolování se okolnostem, příležitostem i pragmatickým volbám při cestě za poznáváním sebe sama a skutečnosti…

Barva a figura, posedlost, vize obrazů, které musí namalovat, tím především byly prostoupeny „všední“ dny života Tomáše Měšťánka.

Pocházel z Březolup (* 20. 4. 1951), ale většinu života prožil v Uherském Hradišti. Zde také započal svou uměleckou dráhu studiem na hradišťské „umprumce“ (1966–1971) a sem se po absolvování Akademie výtvarných umění v ateliéru Karla Součka zase vrátil a našel zde svou životní lásku.

Jeho žena Naďa mu vždy pomáhala zvládat a překonat všechny životní zkoušky i těžké okamžiky. Kontakty se svými kolegy udržoval po celý svůj život.

Tomáš obdivoval kvalitní figurální malbu každé doby, francouzské umění přelomu 19. a 20. století, měl rád prokleté básníky, dobrou literaturu i literaturu faktu, staré francouzské filmy, existenciální filozofii (Alberta Camuse)…, a když začal mluvit o barvě a malování, jako byste se s ním vydali na dobrodružnou výpravu…

Skutečných malířů je málo, alespoň těch pravých, nefalšovaných. Tomáš Měšťánek byl ryzím malířem s velkým M.

Dokázal výstižnou metaforou a s expresivitou sobě vlastní vyjádřit vztahy v dnešní často drsné a bezohledné společnosti, absurditu a vážnost situací zlehčit působivým sarkasmem, či ztvárnit osamění jednotlivce v davu. Bohužel, 30. ledna 2021 domaloval svůj poslední obraz… Už teď nám chybí.

Milada Frolcová