„K práci s auty mě přivedl můj strýc, když mi bylo asi deset let. Ve dvanácti už jsem uměl řídit autobus. Moje maminka byla tenkrát zásadně proti, ale nenadělala nic,“ zavzpomínal Samohýl.

Podotkl, že krásné chvíle, které trávil se strýcem, mu jen občas kazila jeho teta.

„V paměti mi utkvěla jedna příhoda s ní. Starosta u nás v Březolupech vdával dceru a poslal nám klínek dortu. Já jsem se na něj těšil, ale přišla moje lakomá teta a nakázala mi, že jí ho mám dát. Ona jej celý snědla a mě pak dala jen padesát halířů na polévaný perník,“ řekl trochu naštvaně jubilant.

Po určité době, co pracoval se strýcem, přešel k Pragovce, pak nastoupil do Mototechny, až nakonec skončil ve Škodovce. Po revoluci pak začal soukromě podnikat a založil svou vlastní firmu. Ještě než se tak stalo, účastnil se jako automobilový závodník různých soutěží po celé Evropě.

Během svého života propadl Alois Samohýl jedné velké vášni, a tou byly veterány. „Dnes už jich mám skoro sedm desítek,“ pochlubil se jubilant.

Dodal, že jeho nejoblíbenějším kouskem je právě vůz, se kterým projel kvůli závodům téměř celý starý kontinent. Svému koníčku vděčí i za to, že několikrát spolupracoval se zahraničními filmaři.

„Asi třikrát jsem Britům poskytl vozy na natáčení válečných filmů. Podílel jsem se i na natáčení Indiany Jonese nebo zfilmování románu Komu zvoní hrana od Ericha Marii Remarqua,“ pochlubil se.

Samohýlova žena Ludmila, se kterou se zná už od svých sedmi let a má s ní dva syny, mu prý byla vždy velkou oporou. Přiznal však, že on ji občas trochu zlobil a toho dnes lituje. „Ze všech sil jsem se pak snažil, abych to nějak odčinil,“ uvedl Samohýl. Zároveň se přiznal, že kdyby mohl ve svém životě něco změnit, vybral by si místo prodávání aut podnikání v tabákovém průmyslu.

Prodejci vozů a sběrateli veteránů všechno nejlepší přijeli do Zlína popřát dokonce i zástupci firem z mnoha evropských států, s nimiž Samohýlova firma už dlouhá léta spolupracuje. Gratulovat mu přišli také představitelé magistrátu a Zlínského kraje.

Návštěvníkům se otevřelo i soukromé Samohýlovo muzeum, ve kterém se kromě stálých šedesáti exponátů nachází pět nových veteránů. Na oslavence také čekalo překvapení od jeho nejbližších. Tím byl druhý nejstarší motocykl od firmy Laurin a Klement v České republice, vyrobený v roce 1901.