Často jde totiž ruku v ruce s cukrovkou, vysokým cholesterolem a dalšími nemocemi.

Zhruba pětina pacientů potřebuje hlavně změnit nutriční návyky.

„Moji synové měli velkou nadváhu, dokázali ale shodit asi třicet kilogramů a dostat se do formy. Nebylo to ale pomocí žádných diet. Jen jsme omezili sladkosti, lehce upravili jídelníček a především se začali hýbat. Zpočátku stačilo, když chodili, teď už sportují,“ nechala se slyšet maminka svou náctiletých chlapců z Uherského Hradiště, která si ale kvůli zachování jejich anonymity nepřála zveřejnit své jméno.

Takovému způsobu hubnutí dává jedničku s hvězdičkou dětský lékař Jiří Argiriu.

„Když budete denně chodit pět kilometrů, budete mít pestrou stravu, vynecháte sladké limonády a omezíte sladkosti, tak to musí fungovat u každého,“ je přesvědčený lékař, který má ordinaci v Huštěnovicích.

Tam se stále častěji setkává s dětmi, které mají už v útlém věku náběh na obezitu.

„Musím říct, že tady zatím není situace tak tragická, možná je to tím, že jsme na vesnici, kde mají děti přece jen trochu víc pohybu. Ale obecně je to trend, hodně děti na tom není moc dobře,“ říká Jiří Argiriu.

Na vině je podle něj vedle špatné stravy nedostatek pohybu. Děti si hrají na počítači a kromě těch, co sportují závodně, nemají skoro žádný pohyb.

Povinností dětských lékařů je poradit rodičům, na co si dávat pozor, jenže právě rodiče často nejsou důslední.

„Měli jsme tady holčičku, která při 160 centimetrech vážila 94 kilogramů. V lázních pak zhubla pět kilo, po návratu ale deset přibrala. Často životospráva celé rodiny bývá špatná,“ říká lékař, podle kterého jsou velkým „svinstvem“ například sladké limonády, ale třeba i sirup.

„Když si děti dají čtyři, pět skleniček denně, je to kalorická bomba,“ varuje.

Podle Robina Urbánka ze specializované diabetologické ambulance a lipodové ambulance v Bystřici pod Hostýnem to zatím ani do budoucna nijak růžově nevypadá.

„Obezita je celosvětovým problémem. Jde o pandemii a my se ji snažíme jen zpomalit. Zastavit ji už neumíme,“ vysvětluje odborník.

Poradcem na výživu je podle něj dnes téměř každý Čech a v definici zdravé výživy je často řada směrů až nebezpečných.

V bystřické ambulanci se počet nových pacientů od nového roku zvýšil jen za měsíc o patnáct lidí.

Zdvojnásobil se počet těch, kteří už chodí na kontroly, jelikož s léčbou nadváhy či obezity začali už dříve.

S nadbytečnou váhou se podle Robina Urbánka potýká asi 50 procent mužů i žen. Ještě před deseti lety to prý bylo 80 procent žen a zbytek muži.

„Jednou k nám přišel pacient, který si myslel, že má 125 kilo. Váha ale ukázala 165 kilo,“ přidal jeden z příkladů lékař.

Představy kvůli hubnutí jsou různé, ale občas prý i nereálné.

Jedna z pacientek měla 150 kilo, zmínil Urbánek.

Pracuje v třísměnném provozu a má na starost pětičlennou rodinu. Přišla s představou zhubnout 70 kilo, přičemž si myslela, že bude stačit „jídelníček na míru“.

Že může mít hubnutí i negativní důsledky, se nedávno přesvědčil Lukáš Pazdera z Otrokovic.

„Vážil jsem sto třináct kilo a rozhodl jsem se se sebou něco udělat. Podařilo se mi zhubnout dvacet kilo, především díky častějšímu pohybu. Chodil jsem na squash, plavat, jezdil jsem na rotopedu i bruslích. Částečně jsem si také upravil stravu na menší porce a víc zeleniny,“ popsal Pazdera. Kila šla prý dolů překvapivě lehce.

Jenže dostavily se vedlejší účinky. U mužů po čtyřicítce se vinou redukce váhy oslabí oblast břišní a Lukáše Pazderu tak čeká za týden operace kýly.

Ani po ní však ve svém hubnutí polevit nehodlá.

„Hubenější se cítím mnohem líp. Je ze mě úplně jiný člověk,“ dodal.