Právě v nářečí, pokud se dochovalo, je skryt genius loci, „duch místa“, byť v tomto případě nejde o pouhou prostorovou záležitost, ale lokální specifikum v celku jeho duchovní i materiální kultury.

V nedávné době nevelký počet slovníků nářečí vydaných obcemi rozhojnila Topolná vydáním takového slovníku sestaveného místní rodačkou PhDr. Zdenkou Šmatelkovou.

Základem knihy „Nářeční slovník“ s podtitulem „Jak se mluvilo v Topolné a okolí“ se stala autorčina diplomová práce z roku 1967, kterou doplnila a rozšířila.

Většinu materiálu, jak uvádí v úvodu, získala od své matky Petronily Žiškové a stařenky Marie Vávrové, rodaček z Topolné, ale připomíná i výzkum, při kterém pomáhali žáci místní základní školy i informátorů z řad veřejnosti.

To, že základ slovníku vznikl již v šedesátých letech, je jeho velkou předností, neboť v té době žila ještě generace, pro níž mateřštinou byl právě dialekt, rozsahem i obsahem pokrývající celý tehdy známý svět jeho uživatelů.

Dnes již není nářečí živým jazykem, ale přesto při setkání s ním, třeba v lidové písní, cítíme, jak jsme jeho prostřednictvím emocionálně spjati se světem, který se v něm odráží, jak navozuje generační souznění s předky, s historií rodu, obce, regionu. Autorka vzpomíná na práci při vzniku slovníku následujícími slovy:

„Vrátila jsem se v myšlenkách opět domů, do svého dětství a slyšela maminku a stařenku, jak s námi komunikují, a vybavovala si trefná slova i slovní spojení, často velmi peprná, jimiž nás mnohokrát „častovaly“.

Uvědomila jsem si, jak je nářeční řeč vtipná, moudrá, bohatá, o čemž svědčí mnoho přísloví, rčení, přirovnání i synonym. Bylo mi líto, že dialekt, řeč mého dětství, postupně mizí.“

Obecní úřadu vydáním tohoto jazykového díla přispěl k vytvoření tezauru,  pokladu místního jazyka, který je svým významem stejně důležitý jako lidová architektura, kroje, lidové umění i další statky lidové kultury, včetně staveb i všech artefaktů soustředěných v Muzeu v přírodě v topolenském skanzenu.

Nářeční slovník Topolné obsahuje kromě zhruba šesti tisíc nářečních slov, a kromě toho i v několika samostatných kapitolách přísloví, rčení, slovní spojení, přirovnání, nadávky, přezdívky, zajímavá synonyma i místní názvy rostlin.

Tak vznikla zajímavá a dnes již vlastně unikátní jazyková mozaika jako součást pestrého obrazu mizejícího světa lidové kultury jedné z obcí slováckého Dolňácka.

Autor: Jiří Jilík