Svou první protialkoholní léčbu v Kroměříži nastoupil v roce 2005. Doma ho přívětivé prostředí nečekalo, tak hledal zázemí jinde. Jeho současným bydlištěm je Azylový dům svatého Vincence ve Starém Městě, v němž hledají přístřeší muži bez domova.

„Jsem tady velmi spokojený. Dostáváme snídani, oběd i večeři. Navíc se to tady bude opravovat," říká mladý muž, který má jasný životní cíl – vybudovat si vlastní domov. „Najít si bydlení není jednoduché. Člověk musí umět jednat s realitními kanceláři, obstarat si spoustu podkladů, není to žádný med," krčí rameny.

Pozoruhodný je zase osud jiného z obyvatel, jenž tuto budovu pravidelně navštěvoval v dětství, kdy ještě sloužila jako mateřská škola. Nyní zde na stáří našel azyl.

Zrovna luxusní prostředí vás tady rozhodně nečeká. Pokoje až po šesti lidech, v nich kovové postele, prádelní šňůry pod stropem, plechové šatní skříňky. Když v zimě padá sníh ze střechy, bere s sebou i krytinu.

Přesto je obsazenost domova o kapacitě třiceti lůžek takřka permanentně stoprocentní. Vždyť tito muži dříve pobývali pod mosty, na lavičkách a v čekárnách. Tady za 120 korun denně dostanou ubytování, pomoc při vyřizování dokladů, hygienické zázemí, možnost uvařit si v kuchyni.

„Klienty také učíme různým dovednostem. Jak napsat životopis, jednat s potenciálním zaměstnavatelem, hledat bydlení. Součástí pracovní terapie je pak obnovování běžných návyků jako žehlení, praní, vaření nebo drobných oprav," uvádí vedoucí azylového domu Otto Holeček.

Na dvorku při opadávající omítce, po níž jede nakreslený barevný vláček, vysedávají starší pánové. Hodně kouří, je to jejich oblíbená kratochvíle. A také chovají domácí zvířata. „Pes se jmenuje Fík, králíček Muffin," ukazují na čtyřnohé miláčky pobíhající po betonové dlažbě.

Zdejší obyvatelé nevypadají nebezpečně, přestože se někteří nacházejí ve výkonu trestu veřejně prospěšných prací nebo domácího vězení. Když se lidé ze sousedství před lety dozvěděli, že místo školky tady bude zařízení pro bezdomovce, obávali se a protestovali.

Naštěstí byly jejich obavy z možných problémů plané. „Před Vánoci se nám stává, že někdo zazvoní na dveře a přinese brambory nebo vejce. Prý, ať si chlapi o svátcích přilepší. To je pro nás ta nejlepší vizitka," hodnotí vedoucí Holeček.

Ten přiznává, že objekt je již ve značně špatném technickém stavu. Za čtyři roky by se v něm údajně již sociální služba spadající pod uherskohradišťskou Charitu nedala provozovat. Takový scénář však nenastane. Vlastníkovi budovy, Starému Městu, se podařilo na opravu sehnat evropské peníze.

„Přestavovat se začne v příštím roce. Práce půjdou po objektu postupně, vždy část klientů zůstane, jiné bude potřeba přemístit," vysvětluje místostarosta města Radoslav Malina.

Že zařízení zůstane zachováno je dobrou zprávou. Vykazuje totiž úspěchy. Hned jeho každý třetí klient se totiž nakonec vrátí zpět do normálního života. To vysoce překračuje kvóty. Služba je obecně považována za úspěšnou už při překročení sedmiprocentní hranice.

Další fakta

– Azylový dům je určen mužům ve věku od 18 do 80 let. Funguje v nepřetržitém režimu.
– Doba pobytu zde je omezená dvanáctiměsíčním maximem. Vedení domova poté může udělit výjimku, pokud se klient snaží hledat jiné bydlení a pracovat, ale z objektivních příčin se mu posun k lepšímu nedaří.
– Po opravě se zvýší standard bydlení. Například se sníží počet lůžek v jednom pokoji, kapacita ale zůstane zachována.
– Nejbližší podobná služba se nachází jižně v Břeclavi a severně v Otrokovicích.
– Když venkovní teplota klesne pod minus deset stupňů, pracovníci azylového domu přichystají provizorní přistýlky a teplé židle. Přenocovat na nich může dalších patnáct lidí z ulice.