Ten se kovářství profesionálně věnuje od roku 1992 a má kontě takové zakázky jako je katedrála Notre Dame.

I když bylo Norsko kdysi kovářstvím proslulé, dnes se mu tam věnuje jen pár vyvolených, kteří nechtějí znalosti předávat dál. Leiv Rune Jordal a Arild Kristiansen spolupracují na vzniku jakéhosi průmyslového skanzenu v jejich domovské Oddě a také vzniku školy kovářství. V Norsku totiž žádná taková neexistuje. S ní Norům pomáhá také univerzita ve Švédském Goteborgu, kde se umělecké kovářství vyučuje na univerzitě.

„Chci se kovářskému řemeslu naučit, abych potom mohl své zkušenosti předat dál,“ prozrazuje třiapadesátiletý Leiv Rune Jordal.

Zatím neměl možnost učit se řemeslu. Něco si odnesl z dětství a mladí, kdy navštěvoval souseda v kovárně, potom ale nastala dlouhá pauza. Leiv miluje pracovat rukama, proto se rozhodl, že se ke kovářství vrátí a zkusí obnovit slávu tohoto řemesla v Norsku. V roce 2003 přijeli do Oddy dva kováři z Trondheimu, Leiv ucítil příležitost a zúčastnil se osmitýdenního kurzu kovářství. To však byla až doteď jediná jeho průprava k řemeslu. Loni v létě se ale na severském šampionátu seznámil s Michalem Wunderlichem, který byl jedním z českých zástupců kovářského cechu v Norsku.

„Tehdy nás Norové oslovili, jestli by se k nám mohli přijet podívat a my jsme samozřejmě souhlasili,“ usmívá se Michal Wunderlich. Byl to totiž začátek přátelství mezi nimi. Leiv i Arild chtěli vědět všechno. Jak má být kovárna vybavená nebo na co se používají jednotlivé nástroje.

„V Hradišti jsou to pro ně vlastně úplné začátky. Učí se jak vykovat hrot nebo závěs či stočit pant,“ přiznává hradišťský kovář.

Leiv se sice v Norsku kovářství věnuje, ale na svém kontě má pouze plastiky, které lze vyrobit víceméně pomocí kladiva. Čtyři dny strávené v Hradišti jsou prý pro ně neocenitelné. Naučili se toho totiž tolik jako za celý život. Kromě mnoha zkušeností si z Hradiště však odváží i zážitky.

„Nejraději vzpomínají na to, když dostali v jedné restauraci smažené tvarůžky. Nevím ale, jestli v dobré nebo špatném,“ směje se Leona Wunderlichová, která po celou dobu konverzaci překládá.

Dodává, že kvůli tomu jim museli slíbit, že při jejich návštěvě v Norsku ochutnají tamní specialitu – uzenou skopovou hlavu. Oba Norové by chtěli do České republiky přijet opět v létě, kdy se na Helfštýně koná nejvýznamnější kovářský festival v České republice.