Konec nudy ve čtvrtém červencovém týdnu pro 16 dětí z Uherského Hradiště, Velehradu, Břestku a Tupes bylo v Muzeu keramiky posledně jmenované obce. Příměstský tábor „bez spaní“, pořádaný pod názvem S láskou malované aneb Tupesy, kde hlína vykvétá, s programem od půl osmé ráno do 16 hodin odpoledních, byl plný společných okamžiků s novými kamarády, her a soutěží.

Půvaby Tupes a tamního muzea, jehož záměrem bylo poukázat na tradici hrnčířského a keramického řemesla, si mohlo 16 malých táborníků vychutnat každodenní návštěvou domácích zvířátek u Tománků, vycházek do přírody, ale také malováním keramiky za dohledu zkušené keramičky Věry Markové.

Podle slov vedoucích či tetiček, Renáty Polišenské a Anežky Kamrlové, byly děti nadšeny návštěvou Dobromily Krysové, vedoucí ženského sboru Drmolice z Polešovic.

„Zavzpomínala jsem na řadu stařenek a stařečků, kteří mluvívali čistou tupeštinou, někteří ji používají dodnes a nemají se za co stydět. Dětem jsem přečetla pohádku z knihy Tupesana Františka Mikuly Proč bída neumírá. V šedesátých letech 20. století ji vyprávěla dětem paní Marie Škubníková, narozená v prosinci 1899,“ sdělila Dobromila Krysová a podotkla, že na vesnicích Slovácka byla a dosud je nejrůznější odlišnost v nářečí.

„Moc se mně líbilo vyprávění polešovické tetičky Krysové, která nás seznámila s tím, jak se mluvívalo a ještě někdy nářečně mluví nejen v Tupesích, ale také v Polešovicích či Boršicích. Paní Krysová, správná to tetička, si pro nás připravila soutěž s metlami z březového proutí a jiné hry,“ řekla s nadšením velehradská Alžbětka Valerová, které souhlasně přikyvovaly její sestry Magdalénka a Kristýnka.

Netajily se tím, že hezký týden letošních prázdnin už strávily s Domem dětí a mládeže Šikula na pobytovém táboře Na Kopánkách, ale stejně pěkný týden prožily na příměstském táboře v Tupesích.

Jeho vedoucí tam dbaly na různorodost programu jednotlivých dní a aktivit, které byly díky jejich bohaté metodice neustále obměňovány, čímž se příměstský tábor stal pro děti atraktivní. Vznikl ze spolupráce hradišťského Domu dětí a mládeže Šikula, obce Tupesy a tamního Muzea keramiky.

„Při doplňkových aktivitách, jako třeba pečení chleba, honzových buchet, výrobě domácích bochánků, šití pytlíčků na léčivé rostliny, přípravě bramborových placek, na něž museli kluci a holky oškrábat kýbl brambor a ty nadrobno nastrouhat, se malí táborníci zastavili jen výjimečně,“ dodala s pousmáním Renáta Polišenská.