Situace se ale prý rapidně lepší. Lidé při vyhazování věcí stále více využívají sběrných dvorů, kde se mohou odpadu bezplatně zbavit

A už vůbec ne do přírody, kde se nepotřebné věci nepochopitelně stále objevují. Způsobů, jak se přebytečných krámů zbavit, je přitom celá řada.

Otázku ekologické likvidace odpadu dlouhodobě řeší například město Uherské Hradiště. „Děláme toho, myslím, víc než dost. Vedle osvětové činnosti formou letáků vytváříme takové podmínky, aby lidé měli možnost odpad odvézt do sběrných dvorů. Provozujeme dva, jeden v průmyslové zóně na Jaktářích a druhý na Průmyslové ulici,“ informuje Květoslav Fryšták z odboru životního prostředí města.

Hradišťané jsou podle něj poměrně ukáznění. „Případů, kdy nacházíme odpad v přírodě, tady máme minimálně. Ve srovnání s předchozími lety je jich navíc čím dál tím méně. Jediný zásadnější problém máme spíše s bioodpadem, konkrétně větvemi ze stromů, kdy je občané přehodí přes plot a hotovo,“ říká Fryšták.

Jinou zkušenost má ovšem Milan Čaja, předseda Moravského rybářského svazu, místní organizace Uherské Hradiště. „Jezdíte autem? A vidíte, co je ve škarpách? Tak to samé je u vody. Čím dál je voda od nějaké komunikace, tím je to lepší. Například si vezměte náš jediný pořádný pstruhový potok, co teče z Bohuslavic a ústí do Moravy. Když projdete kolem, nevěříte vlastním očím, co jsou lidi schopní vyhodit do přírody. Sporáky, lednice, nejlépe s tím k vodě, aby to nebylo na očích,“ kroutí hlavou Čaja.

Jedno pozitivum však podle něj nepříznivá situace přece jen má, a to výchovu dětí k ekologickému myšlení. „Řešíme to s naší mládeží a během jarních úklidových aktivit čistíme okolí vod v Hradišti i přilehlých obcích,“ dodává Čaja.

Enviromentální výchově se věnuje i společnost Kovosteel ze Starého Města, která se specializuje na výkup a sběr kovového odpadu, barevných kovů, nebezpečných odpadů, ekologickou likvidaci autovraků, sběr a zpracování elektrošrotu, zpracování odpadového dříví, nebo recyklaci pneumatik.

Mezi uvědomělé obyvatele patří Marie Petrželová z Uherského Hradiště. „Elektroodpad vozíme do bývalé školky v Mesitu. Zbytek odpadu jsme vozili do sběrného dvora v Mařaticích nebo na Průmyslovou ulici. Sběrné suroviny máme zmáklé,“ prozradila v nedávné anketě Slováckého deníku.

Vyznat se v tom, co jsou vlastně nebezpečné odpady, či kam který starý krám patří, pomohou přímo ve sběrných dvorech. „Nebezpečný odpad je v podstatě vše, co obsahuje nebezpečné látky. Barvy, obaly od barev a chemikálií, asfaltové lepenky, azbest, kyseliny. Dost často už nám lidé vozí i zbytky chemických postřiků, v posledních letech se to zvýšilo tak o sto procent,“ vypočítává Pavel Michalčík, vedoucí provozu Sběrných surovin Uherské Hradiště.

Tyto odpady tam pak likvidují ve spolupráci se spalovnou. „Vykupujeme i autobaterie, elektrospotřebiče, kovošrot. Ale je zásada, že nebereme například poklopy od kanálů,“ upozorňuje Michalčík případné vychytralce, kteří by chtěli zpeněžit něco, co by mohlo pocházet z krádeží. „Pouze, když na to mají zákazníci živnosťák, nebo mají poklop i s rámem, protože tam je jasné, že ho ze silnice nevykopali. Ze stejného důvodu nevykupujeme ani svody okapů, když to někdo doveze, posíláme ho pryč.“

Obyvatelé Hradiště, kteří se prokáží občanským průkazem, že mají na území města stálé bydliště, mohou zadarmo odevzdat do sběrného dvora třeba i objemný odpad, jako je nábytek, sutiny a podobně. „Povědomí občanů o třídění odpadů se v posledních letech rozhodně zvýšilo. Lidé už ví, co a jak,“ myslí si Pavel Michalčík.

Budoucnost našeho kraje máme ve svých rukou, což potvrzují slova šéfa místních rybářů Milana Čaji. „Je to o svědomí každého z nás. Nejde přece o pár korun, které za likvidaci odpadu zaplatím, ale o šetření přírody,“ vysvětlil.

Petra Kučerová