V roce 1923 odešel její otec do Ameriky a nic své rodině v Československu nepřispíval. S matkou, sestrou a bratrem proto žili v chudobě. Často proto se sourozenci plakala hladem. „Děti, neplačte. Až se setmí, půjdete si vyptat do vsi," vzpomíná dnes na slova maminky. „Dostávali jsme tři lístky na chleba pro čtyři členy rodiny. Bohatým dávali víc. Byl to tehdejší odraz společnosti. Ostatní nosili do školy něco učitelům, my jsme byli rádi, že jsme si vyptali. Učitelé ve škole na mě ranami nešetřili. Jak se říká, chudobu patří bít," vzpomíná Havlová se slzami v očích.

Ve svých třinácti letech, přesně 24. března 1935, odešla sloužit do Hřivínova Újezdu. Pásla tam krávy, což podle jejích slov byla velká dřina. „Za službu jsem dostala jen třicet až šedesát korun měsíčně," dodává. Do svých jednadvaceti let žila Vlasta Havlová v Hustěnovicích. Po válce se přestěhovala do Drslavic. Nakonec se dozvídáme i recept na dlouhověkost. „Pravidelně několikrát denně chodí na procházky. Občas zajdeme i na místní fotbálek. Ve volných chvílích si ráda přečte knihy od Boženy Němcové," tvrdí její syn.