Jméno dostaly po svém tvůrci, původní profesí automechanik. „Ani ve snu jsem si nepředstavoval, že bych někdy opravoval značkové cimbály nebo dokonce stavěl nové," dušuje se Jiří Galuška. Řemeslo, jemuž se vyučil, pověsil po čase na hřebík, vystřídal šest různých zaměstnání, ale pak se jako muzikant rozhodl, zřídit si v suterénu rodinného domu jakousi nemocnici pro cimbály a jen tak ze zábavy je „léčit".

„Za těch 26 let bylo v mé dílně opraveno mnoho cimbálů z různých míst České a Slovenské republiky. Generálních oprav se tu dočkaly cimbály od předních cimbálovek i souborů, SĹUK, Lúčnica, Technik Bratislava či Kunovjan, ale i od předních výrobců cimbálů z Maďarska," zabrousil o čtvrt století zpátky Jíří Galuška. Nejstarší cimbál, který opravoval, byl z roku 1892 od výrobce Magyorsi Gyula. Většina cimbálů byla přivezena do jeho dílny jako totální vrak, někdy dokonce jako hromada dřeva. Galuškovým snem bylo nejenom opravovat staré cimbály, ale také stavět nové, které by se kvalitou vyrovnaly maďarským nástrojům značky Bohák. Než se však Jiří pustil do stavby prvního cimbálu, musel takových nástrojů nejméně padesát opravit.

„To proto, abych se poučil ze stavby těch dobrých cimbálů a vyvaroval se chyb z těch méně kvalitních. Cimbál, jaký má třeba soubor Kunovjan, je opravdovým vzorem pro stavbu cimbálů. Ani po šedesáti letech není na něm nutné dělat větší opravy," hodnotí opravář cimbálů . Otevřeně přizná, že hodně se naučil při opravě kvalitních maďarských cimbálů značky Bohák. Podle něj se k nám ale pod touto značkou dovážely i méně kvalitní nástroje. „Čtyřicet procent jich bylo postaveno z překližky, ale dobrý nástroj by měl být z jakostního rezonančního dřeva," tvrdí Jiří.

S Pavlem Lekešem, který s ním v dílně pracuje, reklamu na opravu a stavbu nových cimbálů, nepotřebují. Na opravené i nové cimbály dávají od roku 1994 záruku osm let. „Kolik českých výrobců čehokoliv takovou záruku svým zákazníkům poskytuje. Nedovedu si představit, že bychom si byť jediným špatně opraveným či vyrobeným cimbálem pokazili renomé," dává k dobru Jiří. Smutný je ale z politiky po sametové revoluci u nás. „Štve mě, že jsou národní nemoci, jako je zášť, lež, zbabělost, mafiánství a politicko-etický marasmus, a to od místního zastupitelstva až po vysokou politiku," shrne stroze opravář a stavitel strunných hudebních nástrojů, které se rozeznívají údery dvou dřevěných paliček.