A jak se někteří lidé vracejí z přírody domů?
S menšími nebo většími kyticemi stříbřitých květů jívy kočiček nebo lískových větviček s jehnědami odcházejí s pocity jakýchsi vítězů ke svým domovům. Na mnoha keřích jív a lísek jen pahýly, surově servaná kůra. Živé rány svítily na předjarním slunci a žalovaly. Žalovaly na ty, kteří si z přírody odnášeli s pocitem vítězů první pozdrav jara, aby o několik dnů později se větvičky s kočičkami nebo jehnědami ocitly v popelnicích.
Na počátku jara na včelařské stezce u Ostrožské Nové Vsi umístili před několika lety mladí včelaříci tabulku s obrázkem mrtvé včelky a krátkým, ale výstižným textem: „Smutná ležím tady, zemřela jsem hlady. Sebrali mi skývu, poničili jívu.“
Při vzpomínce na zmíněný text jsem si v neděli na adresu některých ničitelů přírody řekl: „Škoda že kolem jív ještě nepoletují včeličky, kterým lidé berou jejich první jarní potravu. Jistě by se pořádně naštvaly a některým ničitelům jív a lísek by i za cenu své smrti píchly žihadlo.
