V každé rodině stárků prožívají hody jinak? Jak jste je prožívali ve vaší rodině?

Vzhledem k tomu, že jsme věřící rodina, nejsou pro nás hody pouze záležitostí hodového pohoštění a všeho, co s nimi souvisí. Hody byly pro naši rodinu především duchovním prožitkem, o nějž jsme se chtěli podělit s ostatními nejen v hodové chase, ale se všemi, kteří přijali naše pozvání na hodovém dění.

Vzala to vaše rodina přípravu na hody, jak se říká, z gruntu, včetně velkého úklidu, zabijačky, pozvání několika desítek hostů a podobně?

Samozřejmě, že jsme přípravu vzali z gruntu. Nejen proto, že jsme měli dostatek času na celou hodovou přípravu. Rádi máme vše naplánované, alespoň trošku promyšlené, protože příprava, ač to není často ani vidět, je hodně náročná. Rodiče říkali, že je to mozaika velkého množství malých starostí. Snažili jsme se ke všemu přistoupit s velkou odpovědností. Přesto, že jsme rodina, ve které má zabijačka velkou tradici a udržujeme ji, před letošními hody jsme od ní z časových důvodů upustili. Téměř všechno cukroví jsme totiž pekli doma a zabijačka by se při tom všem nedala zvládnout. Naše hodně rozvětvená rodina se na to bratrovo i mé stárkování velice těšila, takže nás přijela podpořit a podělit se s námi o pěkné hodové zážitky.

Co pro vás a vašeho bratra znamená být v rolích stárků?

Velmi si toho vážíme, jsme rádi, že i naši hodoví partneři Karolína a Pavel s námi do toho šili. Minulí stárci nám říkali, že nejlepší hody jsou ty stárkovské. I přes spoustu starostí, které jsme museli absolvovat, už teď mohu za sebe i za brášku říci, že měli pravdu.

Jak to vzali rodiče, když jste jim oznámili, že jste se rozhodli stárkovat?

Rodiče souhlasili, dokonce se na ty příjemné starosti i těšili. Oni si totiž stárkování sami neužili. Maminka chodívala v hodové chase v kroji, tatínek v kroji nikdy oblečený nebyl. Kroje máme s bráškou vlastní, ale ke stárkování jsme krojovou garderobu ještě doplnili o nové součástky.

Kdy jste začali s nácvikem hodových tanců a jaké budete tancovat?

S nácvikem tanců jsme začali v září. Pod vedením magistry Pavly Večeřové jsme nacvičovali buchlovské tance, pod vedením její sestry inženýrky Petry Kropáčové zase tance bílovské.

Byla byste ráda, kdybyste mohla být v některém z příštích roků starší stárkou?

Abych pravdu řekla, moc jsem si přála být mladší stárkou. Ten sen se mi splnil. Pokud by se naskytla příležitost, tak bych byla ráda i starší stárkou.