SLEDUJEME cestu Napříč Jižní Amerikou Miroslava Šlégla

Dorazil jsem na něj 20. května a potěšilo mě, že jsem jej nemohl přehlédnout. Byl výrazně a přitom sympaticky vyznačený přímo na cestě a tak jsem se rozhodl, že si tady rozbiju svůj jednodenní kemp. No řekněte. Kdy se vám v životě poštěstí vařit si večeři na jižní polokouli a večeřet na severní polokouli, a nebo ještě pikantnější zážitek, usínat nohama na jihu, zadkem přímo na rovníku a hlavou na severu. Prostě crazy zážitek na celý život. No a při tom všem jsem si uvědomil, že se vlastně vracím domů, protože severní polokoule je naše matička a doufám, že se podle toho také bude ke mně chovat.

Noc strávená na rovníku byla zároveň posledním výrazným zážitkem, kterým jsem se rozloučil s Equadorem. Tím posledním byla noc na hasičské stanici, která byla příjemná a na kterou jsem měl, dle slov cyklobláznů, potkávajících mě při své cestě z Kolumbie, na území další země mé jihoamerické a teď už vlastně pomalu i severoamerické cesty, zapomenout. V duchu jsem se jim od srdce zasmál, když jsem první noc v Kolumbii strávil znovu, vedle hasičských vozů s teplou sprchou, večeří a klábosením s muži hlídajícími bezpečí na celém světě. Než ale začne má kolumbijská odysea, zaslouží si Equador malou rozlučku. Cesta po něm vypadá jako strašné utrpení, plná hodin odříkání, škaredého počasí, jedovatých příšer. Ano, toto je přesně nádherný Ekvador, malá země na rovníku, kde zažijete v jeden den jaro, léto, podzim, zimu. Protlačíte svůj šlapací nesmysl od tropu až po zasněžené vršky hor, ze kterých uvidíte doutnající vulkány a kdyby jste se náhodou začali nudit, zemětřesení vám krásně zvedne adrenalin jako mě, právě ve chvíli, kdy píši tyto řádky. Tož není to krásná země? Je! A díky své rozmanitosti a perfektním lidem se dostává na čelo mé cyklistické tour.

Dnes už z Kolumbie posílá pozdrav všem čtenářům Deníku a také novopečenému „Sparťanovi"  Michalu Kadlecovi Mira Šlegl.