Vystudoval totiž fakultu historie Pedagogického institutu v Jerevanu, kde po ukončení studia, až do začátku 90. let, než se oženil a odstěhoval na Slovácko, působil na své jerevanské alma mater jako vedoucí kabinetu a profesor historie Arménie.

Člověkem na pravém místě pro lepší objasnění karabašské problematiky je však také proto, že se v roce 1948 narodil právě v Náhorním Karabachu, ve vesnici Nngi, 20 kilometrů východně od hlavního města provincie Stěpanakertu. Žije sice na Moravě, ale je v každodenním kontaktu se svými příbuznými a přáteli ve své podkavkazské domovině a o zuřící válce má informace doslova z první ruky.

Mohl bys nám v krátkosti představit novodobou historii Náhorního Karabachu?
Patří mezi jedinečnou část Arménie, kterou nikdy nedobyli Římané, Peršané, Arabové ani Turci. K Rusku se přidal dobrovolně. Do roku 1920 byl Karabach jednou z 15 gubernií Arménie. Po tomto roku až po rok 1989 byl Karabach násilně přičleněn k Ázerbajdžánu. V období sovětské nadvlády, i když arménského obyvatelstva tam byla silná většina, vše arménské tam zakázali. Ve školách se nesměla vyučovat historie Arménie a křesťanské kostely nemohly plnit svou funkci. Po roce 1980 bylo povoleno vysílání arménského rozhlasu na jednu až dvě hodiny denně. Takovýto útisk pokračoval na všech frontách, včetně umění a kultury. V letech 1989 až 1994 si arménský lid v Náhorním Karabachu po těžkých bojích vybojoval nezávislost od muslimského Ázerbajdžánu. Chtěl bych připomenout slova Gaia Julia Caesara: „Když jdou Arméni do boje spolu s muzikou, kterou tvoří duduky, nikdo před nimi nemá šanci na vítězství!“

Pokud vím, tak od roku 1989, kdy ses přestěhoval na Moravu, svůj rodný Náhorní Karabach pravidelně navštěvuješ a podporuješ, kteří příbuzní ti tam zůstali?
Moje maminka pocházela z devíti sourozenců, proto mám v rodné vesnici, v okolí i po celé Arménii spoustu bratranců, sestřenic, synovců a neteří. Každý rok tam pravidelně jezdím a všemožně se svůj rodný kraj snažím podporovat.

Jak tam příbuzní přežívají v těchto dnech? Kolik kilometrů je to daleko k linii bojů, máš zprávy, jak je fronta dlouhá, jaká technika je do bojů zapojena a jaké množství vojáků proti sobě stojí?
Moje rodná vesnice leží naštěstí v karabašském vnitrozemí a bojuje se zhruba 50 kilometrů od ní. Válečná fronta je vlastně po celé délce karabašsko-ázerbajdžánské hranice v délce asi 200 kilometrů. Bojují proti sobě na obou stranách desítky tisíc vojáků. Mám pravidelné informace o tom, jak tam boje pokračují. Jsem ve spojení telefonickém a udržuji kontakty také prostřednictvím sociálních sítích. Ostřelovaná a bombardovaná je tam řada měst, hlavně ale Stěpanakert a Šuši. Lidé přežívají ve sklepeních a v úkrytech. Své děti Karabašané naštěstí povětšinou poslali do bezpečí arménského vnitrozemí. Všichni starší, ale zůstávají v Náhorním Karabachu, protože je to jejich rodná země, kterou chtějí bránit.

Jaká ta současná válka je ve srovnání s válkou v 90. letech, na kterou si určitě pamatuješ…
Vypadá to, že je o hodně horší. Už tam proti sobě neválčí jen tanky a dělostřelectvo. Ázerbjdžánci se stačili za ta tři desetiletí pořádně vyzbrojit, používají ze Západu koupená moderní letadla, vrtulníky, bezpilotní drony i kazetové bomby - zákeřnou munici napěchovanou ve speciálních kontejnerech. Nevyzpytatelná je tím, že některé bomby z nich vymrštěné vybuchnou a jiné ne, protože jsou časované a své oběti si najdou mezi civilisty, až se později na místě jejich dopadu objeví.

Tak jako před třiceti lety i teď prý bojují na ázerbajdžánské straně žoldáci z jiných zemí…
Ano, podle mých informací je to pravda. Mluví se o třech tisícovkách mudžahedů ze Sýrie, kteří v Náhornín Karabachu bojují na straně Ázerbajdžánců.

Jakou reakci vyvolala částečná mobilizace v Arménii?
Masívní. Podle mých informací se tam hlásí na pomoc Arménům v Náhorním Karabachu muži všech věkových kategorií. Přednost ale dostávají starší a zkušenější, protože zkušeností je tam potřeba především a mladí by tam mohli zbytečně přicházet o život.

V diaspoře za hranicemi Arménie žije na pět milionů Arménů. Jaký ohlas na mobilizaci přišel od těch, rozšířených a žijících ponejvíce v Rusku, ve Francii a v USA?
Mám zprávy, že na pomoc karabašským Arménům přijíždějí Arméni z celého světa. Odsud také míří materiální pomoc obyvatelům Náhorního Karabachu. Do sbírek pro válkou strádající karabašskou enklávu se také hromadně zapojují obyvatelé Arménie. Tak jako v Jerevanu na náměstí u opery je sběrné místo, kam Jerevanci nosí vše potřebné od potravin až po oblečení a další věci nezbytné k životu. Podobné sbírky se konají ve městech po celé Arménii.

Pokud bych se bavil o vlastenectví, jak vnímáš reakci svých rodáků na tento konflikt?
Arménský lid ochraňuje hrdinsky svou zem. Cílem Ázerbajdžánu je totiž okupace celého Karabachu, likvidace obyvatelstva nebo vyhnání jeho obyvatel do Arménie. Dále chtějí ovládnout jižní část Arménie a spojit Ázerbajdžán s Tureckem. V případě, že by Ázerbajdžán válku o Náhorní Karabach vyhrál, spojí se s Tureckem a následkem tohoto spojení by vznikla hrozba nejen pro Arménii, ale i pro celou Evropu.

O co jde v Náhorním Karabachu?

1. prosince 1989 se Nejvyšší rada Arménie usnesla na sloučení Arménie a Náhorního Karabachu. Tak, v rozporu s ústavou SSSR a se základy mezinárodního práva, Arménie oficiálně vznesla nárok na území sousední republiky.

Když Ázerbájdžán vyhlásil 30. srpna 1991 nezávislost na rozpadajícím se Sovětském svazu, nehodlali Arméni z Náhorního Karabachu zůstat nadále jeho součástí a karabašské vedení, podporované morálně i materiálně z Arménie, vyhlásilo 2. září 1991 nezávislost na Ázerbájdžánu.

Ázerbájdžánská vláda reagovala 26. listopadu zrušením karabašské autonomie. Následné referendum, uspořádané v Náhorním Karabachu 10. prosince, sice azerská menšina bojkotovala, drtivá většina karabašských Arménů však rozhodnutí o nezávislosti podpořila.

V letech 1992 až 1994 probíhala o Náhorní Karabach, který tvoří v Ázerbájdžánu enklávu, oddělenou od Arménie takzvaným Lačinským koridorem, otevřená válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem, která zasáhla citelně i civilní obyvatelstvo.

V současné době se Náhorní Karabach a přilehlý Lačinský koridor nachází pod vojenskou kontrolou Arménie. Republiku, vyhlášenou místními Armény a zabírající 16 % ázerbájdžánského území, na území Karabachu a koridoru přilehlého k Arménii, mezinárodně nikdo neuznal.

Ačkoliv je formálně vyhlášeno od 12. května 1994 příměří, k přestřelkám dále docházelo a v posledních pěti letech se na bojiště vrátila i těžká technika.