Kliknutím zvětšítePřestože dorážím na místo více než půlhodinu před začátkem přesunu legendárního letounu Tupolev TU 154M, který před dvaceti lety dopravil domů zlaté hokejisty z olympiády v Naganu, letadlo už je přichytáno na kraji areálu muzea.
„O půl osmé jsme měli společnou snídani, pak byla porada a hned jsme se pustili do práce. Otočili jsme letoun a přejeli asi 250 metrů po betonové ploše. Letadlo má nové pneumatiky, ložiska namazaná, krásně se rozjelo. Do cíle nám teď zbývá dalších asi dvě stě metrů,“ povídá ředitel muzea a kapitán Velkého přeletu Martin Hrabec. Ještě prozrazuje, že toho moc nenaspal. „Roli určitě sehrála i nervozita. Úplně klidný budu, až bude stát na svém místě.“
Je sobota 3. března 2018, přesně 9.59 a kolos se dává do pohybu.
Všichni zasvěcení děkují mrazivému počasí, které v posledních dnech sevřelo celou republiku. Pokud by totiž byl povrch rozmoklý, mohlo být zle.
„Musela by přijet celá souprava s podvalníkem, na které sem letadlo přijelo z Prahy. Pod ni bychom pokládali panely. Jen udělání panelové cesty přitom někdo odhadoval na půl milionu korun,“ vysvětluje Martin Hrabec, proč byly teploty hluboko bod bodem mrazu tak důležité.
I když organizátoři pustili stovky lidí, kteří se na přesun přišli podívat, až na dosah letadla, během přepravy jsou opatrní. „Běžte dál, vyžeňte je pryč,“ rozdává pokyny jeden z pořadatelů ve svítivě zelené vestě. „Omluvám se, ale jinak to nejde,“ usmívá se.
Lidé jsou ale ukáznění, i díky tomu jde všechno jako na drátkách. Přesně po pětadvaceti minutách letadlo „přistává“ na betonových plochách.
„Vystoupí z něj Jágr? To by bylo překvapení,“ rozesměje lidi kolem sebe jeden z přihlížejících diváků.
Parta nadšenců, kteří se o záchranu bývalého vládního speciálu, s nímž létali i prezidenti Václav Havel a Václav Klaus, zasloužili, se objímá.
Martin Hrabec je zavěšen do šéfa přepravy Martina Ludvíka snad půl minuty. „Ještě to musím rozdýchat, ale je to krásný pocit. Je to tady, dokázali jsme to. Všem, kteří to všechno dělali zdarma a ve svém volném čase, patří velký dík,“ povídá dojatě kapitán přeletu.
Přestože si už několikrát při jednotlivých milnících slibovali, že je oslaví, nikdy k tomu nedošlo. „Vždycky jsme slavili jen prací. Dnes to ale tady v OK-Baru opravdu oslavíme. S otázkou alkoholu jsem se sice vyrovnal před lety, ale dnes, když tady máme to ruské letadlo, tak to asi symbolicky zapiju vodkou,“ pousměje se Martin Hrabec.
Jeden z jeho nejbližších parťáků si pochvaluje, že všechno šlo hladčeji, než čekal. „Vyšlo parádně počasí, nefoukalo, nepadal sníh. Přeprava proběhla naprosto super. Tahač to sám nastrkal až na fundamenty, ani jsme nemuseli využít stavební techniku,“ mne si zmrzlé ruce Martin Ludvík.
Velký přelet, za kterým je od konce roku 2014 asi 6500 hodin práce mnoha nadšenců, končí. I když ještě ne tak docela. V příštích týdnech ještě musí připevnit křídla a dát do kupy interiér letadla. Teprve pak přijde na řadu slavnostní rozsvícení letadla.
„Chtěli bychom sem pozvat všechny, komu tento typ letadla prošel životem. Bylo by krásné sem dostat i slavné olympioniky z Nagana v čele s hokejisty. Přesný termín ještě nevíme, chtěli bychom to ale stihnout během léta,“ říká Martin Hrabec.
Jeho velká slova obdivu míří k řidiči tahače Milanu Rybářovi. „Viking, to je třída. Dovezl to ze Kbel až na toto místo,“ smeká pomyslný klobouk šéf muzea.
Řidič ale o slávu nestojí a před diktafony, mikrofony a kamerami prchá do ústraní. Nevzdávám to ale a na třetí pokus se mi odhadem stodesetikilového chlapa z Mladé Boleslavi daří zlomit.
„Nebyla to dnes rutina, bylo to něco mimořádného, ale je to jen práce jako každá jiná,“ povídá skromně Milan Rybář. „Musíte to brát, že je to normálka. Nijak jsem se tím nezatěžoval, ani diváci mě neznervózňovali,“ dodává.
Převoz více než čtyřicetitunového letadla ho nerozházel. Z jeho dalších slov je jasné, proč. „Přepravujeme i nádrže, které třeba nejsou tak široké, ale váží i 270 a jsou 55 metrů dlouhé,“ prozrazuje řidič a představí mi i svého „miláčka“, který mu s naganským expresem pomáhal – MAN TGX 41.680. „Má 680 koní, hydrodynamický měnič, který zabezpečuje pomalý chod, takže můžete jet po centimetrech a neshoří vám spojka,“ vysvětluje hlavní přednost tahače.
Diváci mezitím obklopují letadlo a fotí si ho ze všech stran. Všude kolem také létají slova uznání.
„Strašně se mi líbí, že to dotáhli až do konce, protože když se něco tak velkého začne, ne vždy se to podaří. Ti chlapi udělali kus práce. Musím říct, že to letadlo ve mně vyvolalo vzpomínky na Nagano, bylo by fajn, kdyby na to slavnostní otevření nějací hokejisté přijeli,“ říká Tomáš Dostalík, který se na slavné letadlo přijel podívat ze Starého Města i se dvěma syny.
Přímo z Kunovic odjíždí na zimní stadion do Uherského Hradiště, kde čeká staršího syna Adama zápas s Břeclaví.
Bylo by krásné, kdyby jednou on, nebo někdo z odchovanců hradišťského hokeje jednou také přiletěl ze zlaté olympiády. Třeba by pak to letadlo také skončilo v Leteckém muzeu – hned vedle naganského expresu.
66
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
