„Všichni nám říkali, že to nejde, že na tom skončíme. Že to je nerozebíratelná součást konstrukce, že to určitě bude z jednoho kusu a že se bez řezání neobejdeme. Já jsem jim odpovídal, že když tam jsou šrouby, tak to musí jít rozdělat. A povedlo se," usmívá se Martin Hrabec, ředitel Leteckého muzea v Kunovicích a kapitán Velkého přeletu, jak se přesun Naganského expresu do Kunovic nazývá.

Letečtí nadšenci tak udělali další důležitý krok, aby letoun, kterému se přezdívá Naganský expres, neboť 23. února 1998 přivezl do Prahy zlatý hokejový tým z olympiády v Naganu, mohl brzy zamířit do Kunovic.

„Považujeme to za obrovský úspěch, výjimečný počin. Není nám známo, že by někdo na TU-154 podobné práce prováděl. Centroplán je vůbec nejpevnější částí letadla, protože musí vydržet opakované silné namáhání při vzletech, během letu a při přistání. Se zásahy do spojení trupu a křídla se nepočítá při údržbě ani v rámci oprav. Postupy tedy nejsou popsány v žádné dokumentaci kromě té výrobní, kterou si však výrobce samozřejmě nechává pro sebe," vysvětlil Martin Hrabec.

Členové „posádky" Velkého přeletu museli nejprve otevřít křídelní palivové nádrže, aby zjistili, jak to vlastně vevnitř vypadá. Odhalil se složitý systém výztuh, vzpěr a překrývajících se „zubů", které byly navzájem spojené stovkami šroubů, nýtů a svorníků.

„Některé navíc pojilo i lepidlo a zevnitř nádrží je pokrýval hermetický gumový povlak. K některým spojům jsme se dostávali ze stísněných prostor v palivových nádržích v křídle nebo v trupu, k jiným zespod trupu, k dalším seshora z křídla," popsal Martin Hrabec náročnost operace.

Oddělením centroplánu od trupu vyvrcholily více než čtyřměsíční přípravy. Nyní zbývá udělat totéž na levé straně letounu.

„Doufáme, že do konce srpna demontujeme i levý centroplán. Věříme, že to půjde bez komplikací, když už víme, jak na to," pousmál se šéf Velkého přeletu, kterého následně čeká „vyladění" samotného transportu největších částí letadel do Kunovic.