Nabídne jim také suvenýry, občerstvení, ochotně poradí, co je v regionu zajímavé, kde mohou navštívit pěknou pamětihodnost, nebo kam si zajít na dobré jídlo.

Na službě v přízemí rozhledny se Jana Lazengová sice střídá s kolegou, ale dá se říct, že celou letní sezónu tráví na druhém nejvyšším vrcholu Bílých Karpat. Zhruba od devíti do osmnácti hodin tam denně jednoho z nich zaručeně potkáte.

„Jsem původním povoláním zdravotní sestra a pocházím z Havířova, ale hory, ty mi přirostly k srdci už v dětství. Jak jsem vyrůstala, s kamarádkami jsem ráda vandrovala přírodou. Pak jsem se vdala a na turistiku, do hor i na vodu jsem tahala své děti. Až odrostly, tak jsem sama s tím batohem putovala po horách. To už jsem cítila, že musím z města pryč a koupila jsem na Lopeníku starou chaloupku.

Pomaličku svépomocí i za pomoci kamarádů ji dávám dohromady,“ popisuje Jana Lazengová své životní peripetie.

Přiznává, že práce na rozhledně ji baví.

„Vybírám vstupné, prodávám suvenýry a občerstvení, uvařím kafíčko, čajíček a radím lidem, co pěkného tady v regionu by neměli přehlédnout,“ prozrazuje strážkyně vyhlídky.

Nejfrekventovanějším obdobím na lopenické rozhledně je podle ní to od začátku června do konce září. „Lidé za mnou přicházejí a kolikrát si chtějí jen popovídat. Ptají se na zajímavosti v regionu, co by stálo za to poznat a já jim dávám tipy,“ přiznává Jana Lazengová s tím, že se tam zastavují turisté z Čech, Moravy i ze Slovenska.

Pestrá klientela

„Vyšlapou sem výletníci na elektrokolech, ale i adrenalinoví cyklisté, kteří se zaměřují na náročné sjezdy z Velkého Lopeníka. Vyklušou sem běžci, vyjede skupinka na koních, lidé z Hradišťska, Ostrožska i Hodonínska,“ popisuje Jana Lazengová pestrou klientelu, která se jí pod rozhlednou střídá. Častokrát turisté využijí i volného prostoru s ohništěm na vrcholu, kde si lze rozdělat oheň. Tam se navečer usadí a nocují pod širákem s hvězdami nad hlavou.