„Ikonopisecká škola či seminář probíhá v tomto krásném prostoru za účelem uchovávání a šíření tradiční techniky psaní ikon, které jsou svou stavbou odlišné od západního pojetí výtvarného projevu. Postava, ať už Panny Marie, Krista či některého ze světců není zasazena do realisticky pojaté krajiny, ale je umístěna před jednobarevným - většinou okrovým nebo zlatým – pozadím,“ vysvětluje páter Juraj Dufka SJ, jezuita z Prešova.

Zkušený šestapadesátiletý ikonopisec se s technikou psaní ikon seznámil v kurzu slovenského arcibiskupa a metropolity prešovského Jána Babiaka.

„Ačkoliv jsem ještě před tím studoval restaurátorství, umění nebylo pro mě vzdálené. Svět ikon, mi byl něčím novým i velmi přitažlivým. Kurs ikon je totiž setkání se sakrálním obrazem, kdy člověk vytváří umělecké dílo, ale také s ním komunikuje,“ vysvětluje páter Dufka SJ.

Součástí výuky psaní ikon na Velehradě pod jeho vedením, odborné pomocnice pro techniku psaní Janky Wagnerové a zkušených ikonopiskyň, řeholnic z Prahy a Brna, byla pravidelná společná modlitba, rozjímání, meditace a slavení mše svaté, kterou byl kurz v sobotu také zakončen.

„Seminář je otevřen všem zájemcům o pravoslavné ikonopisectví - jak těm, kteří ještě s ikonami žádné zkušenosti nemají, tak těm, kdo si chtějí prohloubit své znalosti a dovednosti. Účastnice kurzu nejen poznaly tradiční techniky byzantského umění, ale i jeho neopakovatelnou atmosféru,“ svěřuje se páter Dufka SJ. Jedním dechem dodá, že olejomalba k ikoně nepatří.

Materie ikony se podle jeho slov skládá z několika vrstev, a to podkladu, barev a případně laku. To všechno je nanášeno na proschlou masivní dřevěnou desku nebo laťovku. Deska se potře klihem a napneme se na ni vhodné plátno, na nějž je v několika vrstvách nanášena plavená křída, rozmíchaná v klihové vodě.

„Křídový podklad se uhladí a po napuštění řídkým klihem se sníží jeho savost. Autor ikony si nakreslí přes kopírovací papír obrysy šatu a tváře zobrazeného světce a jeho pozadí si pozlatí. Při samotném psaní ikony se nanášejí barvy na sebe ve vrstvách. Teprve po zaschnutí každé vrstvy se nanáší barva,“ popisuje P. Dufka stručně techniku psaní ikony.

Vrstvy při tzv. křídové technice se kladou jedna přes druhou, kdy se žloutková tempera vpíjí do křídového vybroušeného podkladu. Jde o jakousi techniku vpíjení. Ikony jsou chráněny Kodexem kánonů východním církví.