Z listenů kukuřičného šustí, které je pro zemědělce odpadem, jej paní Šustrová vytvořila za měsíc. „V období adventu putuje náš Bechlínský betlém do obecní klubovny v Předoníně a Tříkrálový betlém do rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha na hoře Říp,“ vypráví plná nadšení tvůrkyně čtyř šusťových betlémů.

Ten největší, který má autorka vystavený doma, má rozlohu čtyři krát dva metry a čítá na 230 figur. Ve stáji judského města Betléma je Josef, Marie a Ježíšek v jesličkách. Pozornému návštěvníkovi neujde třeba škola, statek, řezník, kovář, malíř a řada darovníků, kteří do Betléma míří za novorozeným Ježíškem.

Autorkou toho největšího pohyblivého betlému je Jiřina Šustrová, scény Kateřina Hejdová, osvětlení a pohybu Erik Schmidt. Na betlémě dále spolupracoval František Hejda.

„Pohyblivý Betlém, který bude v turistickém centru vystavený do 24. dubna, je v pořadí mým čtvrtým. Po jeho straně jsou dva andělé, rovněž ze šustí. Vyšší má 160 cm, menší o třicet centimetrů méně,“ prozrazuje Jiřina Šustrová.

Než si betlém odveze domů, uspořádá 25. dubna v turistickém centru dílničku pro děti s názvem Staročeský perník a poté workshop s názvem Základy prací ze šustí a výroba panenky z kukuřičných listů.

Ve větším prostoru galerie turistického centra vystavuje na 170 lehounkých figurek z kukuřičného šustí

Františka Snopková z Uherského Hradiště, oprávněnou držitelkou Ceny Zlínského kraje, Tradiční výrovek Slovácka a Ceny Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby ve specifickém oboru práce s přírodním materiálem, kukuřičným šustím.

Všechny ty šusťové figurky vytvořené jejíma dovednýma rukama přímo vyzařují nesmírnou trpělivostí, bez které se snaha o krásu neobejde. Mnoho návštěvníků si z výstavy odnáší domů alespoň inspiraci pro vlastní tvůrčí činnost.

„Každá figurka je originál a rodí se na jaře na polích, v čase, kdy se kukuřice vysévá. Před jejím dozráním si musím vyhlédnout vhodnou kukuřici a pak pro mě přijdou ty pravé kukuřičné žně. Z kukuřičných klasů, které neprošly kombajnem, nasbírám několik pytlů šustí a nechám je řádně vysušit. Sířením pak listy konzervují, aby nezplesnivěly,“ prozrazuje paní Snopková.

Kolik těch lehounkých figurek z šustí za 39 let vytvořila, to nikdy nepočítala, stejně jako nesečte za ta léta závratnou sumu pohybů jejích rukou při oživování panáčků, panenek a zvířátek ze zlatých listů kukuřičných klasů. Dobře však ví, že ty její figurky jsou snad po celém světě.

„Prezentovala jsem se jimi třeba v americkém Texasu, v Sýrii, Německu, Rakousku, Lucembursku, Polsku i na Slovensku,“ spíše konstatuje, než se Františka Snopková chlubí.