Stejně tak, jako na podzim roku 2011, i letos sezvali Antonín a Pavel Kadlčkovi všech 220 žijících příslušníků rodiny Kadlčkovy, pocházejících z rodinné větve Komínkovy. No a účast byla ještě vyšší než na sešlosti premiérové.

„Dostavilo se 180 lidí oproti 168 před pěti lety a to je dobrý signál. Znamená to, že tradice velkého rodinného stmelování, kterou jsme založili, je životaschopná, a že i zájem nejmladších potomků rodu směřuje k poznání celého našeho rozvětveného společenství," prozradil Antonín Kadlček. Nejstarší účastnicí sobotního setkání byla jeho 85letá maminka Marie. Zatímco však většina přítomných byli vesměs lidé místní či z dalších částí Slovácka a naší země, několik jich přijelo z různých koutů evropského kontinentu. Například devatenáctiletý Tomáš Nemrava přicestoval až z Londýna, kde působí stejně tak, jako třicetiletá Eva Kadlčková.

„Na první setkání před pěti lety, jsem dorazila z Londýna, kde jsem tehdy studovala. Letos jsem z města nad Temží přiletěla zase, to už tam ale pracuji a musela jsem si vzít volno. Takovou událost bych si přece nemohla nechat ujít," poznamenala Eva Kadlčková. Podobně na tom byla i její pětadvacetiletá sestra Markéta, která za svou velkou rodinou přijela ze své studijní stáže v Maďarsku.

Po příchodu pozvaných, kdy u vstupu nechyběla obligátní štamprle slivovice či vdolečky, zahájil sešlost místní páter Petr Hofírek tradičním požehnáním všem přítomným. Ti si vzápětí mohli vyslechnout vyprávění o historii Dolního Němčí v podání uznávané místní folkloristky Marie Ježkové.

O další zábavu se postarali muzikanti a showmani Jiří a Milan Kurovi z Jalubí.

Po celé odpoledne i večer byla i letos součástí setkání rodinných příslušníků Kadlčků-Komínků velká mapa rodokmenu a opět ji téměř pořád obklopovali ti, kteří v ní hledali odpověď na otázku, kdo byli jejich prapředci…

„Zase to nemělo chybu. Poslední se rozcházeli kolem třetí nad ránem. Nyní už je jisté, že tradice pětiletkových setkání bude pokračovat. Už máme dokonce termín toho dalšího. Bude to 20. listopadu 2021," doplnil Antonín Kadlček.

A v povětří jakoby nepřetržitě rezonovala slova Pavla Kadlčka, která na stejném místě pronesl před pěti lety: „Historie rodu je živoucí skutečností, které bychom si měli vážit, i když tak jako vše je pomíjivá a stává se časem jen historií. Otázka, zda bude živoucí, nebo zapomenutou, závisí na nás všech."