Úderem sobotní jedenácté hodiny zasedají po starodávném způsobu k dřevěnému stolu dvě ženy z Uherského Hradiště – Vések, Marie Hubíková s Ludmilou Pijáčkovou, aby před zraky návštěvníků draly peří z hus. Ty loni obveselovaly návštěvníky Parku Rochus kejháním, ale také je děsily typickým syčením a často se ukázaly, že jsou odvážné bojovnice. A nezalekly se ani dospělého chlapa, velkého jako hora.

Draní peří, které bývalo kdysi na dědinách jakousi společenskou událostí, si návštěvníci akce s masopustními tradicemi nechtějí nechat ujít a se zájmem pozorně sledují koncert hbitých prstů žen, které při draní peří jen kmitají.

„Na vesnicích chodily ženy, aby pomohly svým sousedkám s draním husího, kachního a někdy i morčího peří. Prostě, byla to jakási solidarita mezi lidmi na dědině. Ženy si na oplátku přicházely s draním peří pomoci," loví v paměti zašlé vzpomínky na draní peří hospodyně Marie Hubíková s Ludmilou Pijáčkovou. Krajově se ženám, které draly peří, říkalo dračky nebo drapačky.

ČTĚTE TAKÉ Mapa vražd: děsivý byl před dvěma lety masakr v Uherském Brodě

„Od našich mladých let jsme chodívaly drápat peří. Přes ruce nám ho za ta léta přešlo z mnoha hus. Naše babičky a prababičky říkávaly, že poctivé husí peří vydrží až sto let. Jen je potřeba denně používané peřiny pravidelně ošetřovat, aby byly zbaveny vlhkosti, kterou člověk v noci vypotil," zasvěcují dračky návštěvníky do tajů ošetřování peřin z husího peří. S úsměvem dodávají, že pod peřinou se manželé lépe smířuje.

Z černého plechového hrnce, postaveného uprostřed stolu z poctivého dřeva, stojícího uprostřed v malé místnosti stavení, odebírají ženy hrstku po hrstce nesedraných pírek. Pimpěry či stonky, jak se brkům říká, odhazují při draní pod stůl, větší pírka odkládají na mašlovačky nebo mastílka, které pak svážou a jsou používána k vymašťování plechů na pečení.

Na stole se před každou ženou zvětšuje hromádka sedraného peří. Tu občas jemně sesunou do sypky. Běda však, kdyby místností přeběhly děti, někdo při draní peří kýchl nebo bouchl dveřmi. Vzduchem by začalo poletovat prachové peří a to by asi ženy pěkně láteřily.

„Při dračkách šla řeč žen chvílemi vážně, chvílemi s úsměvem, v příjemné sousedské pohodě. Drapačky totiž nepracovaly jen rukama, ale i pusami," vzpomínají ženy z Vések. Dávají k dobru, že jako věštkyně předpovídaly drapačky, co se uděje v daném roce ve městě i v politice. Probraly kde co a kde koho. Povídaly si třeba, která nebo který svému partnerovi zahýbá.

„A jak se cíchy plnily sedraným peřím, bílým jako padlý sníh, přibližoval se i konec dračky. Někde se jí říkalo dodírka, jinde zase doderná. Při ní bylo dostatek dobrého jídla a pití," uzavírají vésecké ženy vzpomínání na draní peří v minulém století.

SOUVISEJÍCÍ Masopust na Slovácku, 2017