„U jeho zrodu stáli přibližně v roce 1995 motorkáři ze Strání. A prvního srazu se účastnilo asi 40 motorek, přičemž jízdu doprovázela dokonce kapela na otevřeném terénním voze," vzpomíná Pavel Vintr, který je jedním z organizátorů pravidelných setkání členů Jawa klubu Strání.

Při poslední příležitosti jej doprovodila i rodina včetně malého syna, školáka Filipa.

„I ten už má svou vlastní minimotorku, na které jezdí doma po zahradě," usmívá se Pavel Vintr.

Členové straňanského Jawa klubu mezi sebou přivítali i řidiče jiných značek. Mezi ně patřil například Oto Kročil z Bílovic, jehož bílo-modrý skútr Čezeta svým vzhledem budil pozornost na dálku.

„Má zvláštní tvar, kvůli němuž se mu přezdívá prase. Motorka nebyla v nejlepším stavu, když jsem si ji vyptal od kamaráda, jezdilo se s ní takřka jen po poli. Strávil jsem nad ní celou jednu zimu, abych ji dal do pucu," vypráví Oto Kročil.

Podle jeho slov je obnova staré motorky především zdlouhavá.

„Nejlepší je totiž motorku do posledního šroubku rozebrat, celou takzvaně opískovat a znovu složit dohromady," popisuje mladý motorkář.

Kromě jeho kousku se mezi přehlídkou motocyklů objevily i další rarity, jako byla například motorka Veřejné bezpečnosti nebo veterán z 50. let. I tyto kousky však vyrazily spolu s celým konvojem na Březovou a po téměř sedmdesátikilo­metrové trase do cílové stanice ve Staré Turé.

„Jezdíváme také na Vápenky, do Mikulčic i na Slovensko, jako nyní. Z těchto oblastí totiž pochází naši kolegové motorkáři, takže na tam vyrážíme na střídačku, aby se všichni cítili jako doma," vysvětluje Pavel Vintr.

Oproti tomu do Chřibů, které jsou nechvalně známé množstvím nehod motocyklistů, podle svých slov raději nejezdí. „Komunita tamních motorkářů je trochu jiná, oni jsou hodně sportovně založení. To my se spíše kocháme jízdou," uzavírá.