Chrám i prostranství před ním zaplnilo více než tisíc věřících, včetně 150 kněží v čele s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem a jeho pomocnými biskupy Josefem Hrdličkou, Antonínem Baslerem a Josefem Nuzíkem. Nechyběl ani hejtman Zlínského kraje a spolurodák zesnulého Jiří Čunek.

Uherskobrodský starosta a senátor Patrik Kunčar přišel dokonce v kroji, tak jako několik dalších věřících. Spatřit bylo možné jak krojované z Vlčnova, tak i například Aleše Kapsu v kroji nivnickém.

Vzpomínkami na Josefa Pelce se nesla bohoslužba i krátké proslovy v jejím závěru.

„Sledoval Josefa z povzdálí a měl jsem radost z toho, že dorůstá do svého povolání kněze, misionáře, apoštola. Velmi jsem si u něj vážil upřímnosti i toho, že se snažil vidět věci v souvislostech,“ poznamenal ve své promluvě arcibiskup.

Dojemná byla chvíle, kdy pěvecký sbor na kůru zapěl známou křesťanskou píseň Amazing Grace, (Úžasná milost pozn. red.) jejíž slova napsal ve druhé polovině 18. století anglikánský kněz a bývalý kapitán otrokářské lodi John Newton.

Velkou pozornost vzbudila slova faráře z Dolních Bojanovic Petra Karase, jenž byl jedním z přátel Josefa Pelce, kteří se s ním účastnili onoho osudného výšlapu v pondělí 9. července navečer. Bojanovský farář se totiž rozhodl u rakve svého kamaráda říct, co se vlastně tehdy stalo.

„Byli jsme na výletě u řeky Oslavy na Třebíčsku. Cesta byla zpočátku pohodlná a terén schůdný. O pár desítek metrů dál ale najednou svah začal strmě padat do údolí. Tam najednou od nás Josef poodešel – na chvíli, mysleli jsme si. Možná si potřeboval odskočit, třeba se chtěl jen trochu protáhnout. Možná si pak spletl směr a přitom se dostal ke srázu, jenž zpočátku není prudký,“ popisoval Petr Karas situaci, kdy děkana ztratili z dohledu.

Pak po zmizelém kamarádovi začali pátrat.

„Hledali jsme ho celou noc i následující den. To už s policisty. Před polednem jsem jeho tělo nalezl na velmi nepřístupném místě. Byla to pro mě moc těžká chvíle. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem ho našel právě já, protože jsem se u něj mohl pomodlit a rozloučit se s ním. Lékař mě pak utvrdil, že smrt nastala v jediném okamžiku,“ podělil se Petr Karas s přítomnými o svůj nejtěžší životní zážitek.

Jeho slova doprovodil bouřlivý potlesk, který se poté doslova valil kostelem. Za kaplany, které měl děkan pod svým patronátem pronesl vzpomínkovou řeč farář z Bílovic Pavel Macura.

„Berte to jako příležitost k růstu, říkával otec Josef, když došlo na nějaké nepříjemné jednání nebo nepříjemnou situaci. Na nic si nehrál,“ řekl Pavel Macura. 

Podle jeho slov mu byl děkan daleko více přítelem, než nadřízeným šéfem.

„Také jsi říkával, jsem mistrem rychlých odchodů. Že ale naplníš tato slova i při svém odchodu do Otcova domu, nás dokonale zaskočilo. Já osobně to tvými slovy beru jako příležitost k růstu,“ poznamenal Pavel Macura s pohledem zaměřeným k rakvi Josefa Pelce.

U oltáře promluvil také Patrik Kunčar.

„Stále nemohu uvěřit tomu, co se stalo. Pro město i pro nás pro všechny je to bolestná ztráta. Odešel skvělý manažer, správce farnosti, skvělý kněz i člověk,“ řekl starosta Uherského Brodu.

Po krátkém proslovu několika dalších lidí, včetně Jiřího Čunka, nebo farářky Církve československé husitské, bohoslužba skončila. Po dvouhodinovém loučení v brodském farním kostele vynesli rakev s tělesnými ostatky Josefa Pelce kněžským špalírem vytvořeným až k automobilu pohřební služby.

Vůz jej následně, za přítomnosti smutnících přítomných, odvezl pohřbít do hrobky mezi dříve zesnulé uherskobrodské kněze na nový hřbitov nad městem. Tam se kněží a děkanovi příbuzní vydali z kostela v několika autobusech za hlaholu zvonů.

Tělo Josefa Pelce bez známek života objevili policisté v úterý 10. července dopoledne v oblasti vyhlídkového altánu Gloriet v Divoké rokli svažující se ke břehům řeky Oslavy u obce Sedlec, nedaleko vodní nádrže Dalešice na Třebíčsku. Právě tam děkan odjel s přáteli trávit dovolenou.

P. Josef Pelc se narodil 28. ledna 1972 ve Vsetíně. Kněžské svěcení přijal 28. června 1997 v Olomouci. Působil v duchovní správě v Holešově, Kurovicích, Žeranovicích, Borotíně, Deštné, Roubanině a Velkých Opatovicích. Od roku 2003 byl ustanoven farářem v Lipníku nad Bečvou, Hlinsku a Týně nad Bečvou. Jeho posledním působištěm byl od roku 2010 Uherský Brod a Prakšice, kde zastával také funkci děkana uherskobrodského děkanátu.