Asi v šesté třídě se to stalo. Dostal jsem totiž ve škole jedinečnou příležitost stát se hlasatelem školního rozhlasu. Měl jsem oznámit, jak se jednotlivé třídy umístily v turnaji ve volejbale a kdo vyhrál matematickou olympiádu.
Pamatuji si, jak jsem byl vzrušením bez sebe. Nemohl se dočkat pondělního rána a celý předchozí víkend jsem si půlstranu se všemi těmi jmény a výsledky nahlas četl tak tisíckrát a připadal si jako moderátor z toho bílého rádijka.

V pondělí jsem před osmou hodinou přiběhl do ředitelny, odkud se vysílalo, a hrdě jsem všechno pro celou školu přečetl. Tréma však udělala své, a tak jsem se během čtení asi čtrnáctkrát přeřekl, popletl jsem jména a přehodil i několik čísel, takže týmy, které volejbalový zápas statečně projely, jsem vyhlásil za vítěze a naopak. Ale přišel jsem si nesmírně užitečný, protože moderátoři takoví přece bývají.
Josef Kubáník v Českém rozhlasu Zlín Na pohovce.Pak jsem se vrátil do třídy, kde jsme zrovna měli hodinu matematiky. Mezi dveřmi jsem jen tak skromně zamával papírem, jako že jsem přišel pozdě kvůli hlášení, což jistě pan učitel slyšel, a ten kývl hlavou, jako že moc dobře důvod zná. Hned to ale okomentoval slovy: „Nic si z toho, Kubáníku, nedělej, žádný učený z nebe nespadl a v životě můžeš dělat cokoliv jiného.“
To mě hodně rozesmutnilo, protože mi dal najevo, že moderátorem být nemůžu. Ale přesto jsem si na mikrofon pořád myslel a v osmé třídě jsem na přihlášku napsal, že bych chtěl jít studovat konzervatoř. Dotyčný pan učitel to ale špatně přečetl a zvolal:
„Vidíš, konzervárny, to je nápad!“
Následovalo mnoho pokusů, mnoho omylů, mnoho bolestí, ale nakonec se to povedlo. Stal jsem se hercem a v sobotu se stanu i rozhlasovým moderátorem.
Pokud u toho se mnou budete chtít být, poslouchejte tuto sobotu od 14 hodin Český rozhlas Zlín a potkáme se tam u mého nového pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka. Budeme si vyprávět o rozhlasových moderátorech, o tom, jak zvládat trému i o zážitcích u mikrofonu.
Zatelefonuji Honzovi Čenskému a poptám se jej na jeho zkušenosti, a když už budu sedět ve studiu legendárního Českého rozhlasu, tak brnknu i jeho generálnímu řediteli René Zavoralovi, abych zjistil, na co si mám dávat pozor. Snad nebudu nervózní a nečeká mě čtrnáct přeřeků a spletená jména.
A na závěr rada – nevzdávejte se svých snů, protože ta chvíle, kdy se vám splní, stojí za to.
Josef Kubáník
Nový projekt přináší každou středu v Deníku fejeton oblíbeného herce Josefa Kubáníka, který si bude možné poslechnout i na vlnách Českého rozhlasu Zlín.