VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na Novém Zélandu lovili žraloky a sbírali citrusy

Slovácko – Jezdí na opačnou stranu zeměkoule, aby zde pracovali a poznávali při tom kraj plný úžasných přírodních krás. Mladí lidé z České republiky, Slovácko nevyjímaje, se čím dál častěji vydávají na dlouhodobý pobyt do země Pána prstenů, na Nový Zéland.

9.11.2012
SDÍLEJ:

Za poznáním Nového Zélandu se vydávají i cestovatelé ze Slovácka.Foto: archiv Martina Zavřela

Potvrzuje to šestadvacetiletý Martin Zavřel ze Starého Města, který na souostroví, jež leží asi dva tisíce kilometrů východně od australských břehů, strávil celý jeden rok a vrátil se domů před několika dny. „Potkal jsem tam několik lidí z Uherskohradiš­ťska. Vím minimálně o sedmi, kteří na Zélandu momentálně jsou, je to prý vzestupný trend," tvrdí mladý cestovatel, jehož po získání bakalářského titulu nelákalo zůstat v republice jako většina jeho vrstevníků. Naopak, vydělal nějaké peníze jako bankovní úředník a rozhodl se spolu s bratrancem vycestovat do neznámých končin, jak si kdysi vysnil.

Za poznáním Nového Zélandu se vydávají i cestovatelé ze Slovácka.

Objevování liduprázdných písčitých pláží, hájů s divokými papoušky, vinic táhnoucích se do nedohledna či kultury původních obyvatel, Maorů, však začíná poněkud neromanticky – nutným papírováním. Základem je vyřízení pracovních víz a „plánu pracovní dovolené" (working holiday scheme). „Ten platí po dvanáct měsíců a dostat ho může nejvýše 1500 Čechů ročně. Žádat o něj můžete začít vždy začátkem března na internetových stránkách imigračního úřadu. Zajímavostí pak je, že při příjezdu do země musíte disponovat 4200 novozélan­dskými dolary, ale zrovna to se moc nekontroluje," popisuje Martin Zavřel byrokratické náležitosti dlouhodobého pobytu.

Když dorazíte na Nový Zéland a chcete si najít práci, to nejlepší, co v dané situaci můžete udělat, je koupě auta. Bez něj jste doslova vyřízení. Člověk totiž musí sám vyvíjet aktivitu, objíždět roztroušené farmy a ptát se tam na práci, budovat síť kontaktů. Shánět se prý má úplně u každého, od desítek spolubydlících v nízkonákladové ubytovně pro baťůžkáře přes nástěnky v supermarketech až po kolemjdoucí pošťáky.

Léto, a tedy i hlavní sezona, na Novém Zélandu začíná na přelomu října a listopadu, právě v tuto dobu je tam nejsnazší přicestovat za prací. „První práci jsme našli na vinicích poblíž města Gisborne ve východním cípu země. Tato oblast je známá tím, že tam plodiny dozrávají jako první. Z celého roku jsem prací strávil asi devět měsíců, a to výhradně v zemědělství. Prostřídali jsme asi třicet zaměstnavatelů," přidává zajímavou informaci Staroměšťan.

Za poznáním Nového Zélandu se vydávají i cestovatelé ze Slovácka.

Na tomto tichomořském ostrově totiž měníte práci častěji, než jste zvyklí. Až za tři týdny očešete vinici, jedete na měsíc a půl jinam sbírat kiwi. Poté se vydáte třeba dvě stě kilometrů jižněji na citrony. Minimální hodinová mzda činí 14,5 novozélan­dského dolaru, aktuální přepočet je 16,37 české koruny za dolar. Pro snaživější je ale mnohem lepší pracovat úkolově, na kontrakt. Tak se dá vydělat i dvojnásobek. Průměrná týdenní gáže se pohybuje kolem pěti set dolarů s tím, že jedna stodolarovka padne na levné ubytování, druhá na jídlo.

Pokud jste šikovní, seženete i kvalifikovanější zaměstnání v autoservisu nebo na stavbě. „Stavařů, těch si tam váží nejvíc. Třeba 360tisícové město Christchurch často postihují zemětřesení a před několika lety tam spadlo značné procento budov. Stavaře tam berou pořád, je tam i skupina těch českých," tvrdí cestovatelé.

Za poznáním Nového Zélandu se vydávají i cestovatelé ze Slovácka.

Češi si ostatně mezi místními vybudovali velmi dobrou pověst. Farmáři je vedou v povědomí jako pracanty a rádi je přijímají do služby. Domov vám zde připomene lahvová Plzeň, jedno z piv aucklandské produkce se dokonce jmenuje Bouncing Czech, tedy Hopsající Čech. Kromě dočasně pracujících či cestujících krajanů se jich na Novém Zélandu spousta usadila. Dle jejich slov jim tam je už několik let natolik dobře, že se ani neplánují vrátit v dohledné době domů.

Cestovatelé ze Slovácka na „zelený ostrov" samozřejmě nezamířili jen kvůli brigádám, ale především za zážitky a poznáváním krás přírody. Může se k nim řadit například chytání ryb z druhého nejdelšího (600 metrů) mola na jižní polokouli v Tolaga Bay. „Dokonce se nám podařilo chytit jednoho metrového žraloka a několik mořských úhořů," vzpomínají na nezapomenutelné chvíle.

Mezi ně patřil také výstup na vrchol sopečného pohoří Mount Richmond nebo provozování adrenalinových sportů, jichž je Nový Zéland doslova rájem. Důkazem budiž velké rozšíření atrakce „jetboat" – brázdění divokých řek ve velmi rychlém člunu, který doslova řeže zatáčky a otáčí se i o 360 stupňů.

Populární kratochvílí na pobřeží je surfování. Pláže za pěkného počasí pravidelně obsypávají vyznavači jízdy na prkně. „Hned po příjezdu jsem si pořídil prkno a začal se učit. Je to docela makačka, techniku jízdy jsem pochytil od jednoho kluka z Filipín. Velké množství lidí se na Zéland kvůli surfování přestěhovalo, doma neměli moře a tu oblast si zamilovali," vypráví Petr Vašek z Uničova, který si na ostrově přivydělával i pouličním uměním – žonglováním.

Za poznáním Nového Zélandu se vydávají i cestovatelé ze Slovácka.

„Když jsem viděl, jací se tam pohybují umělci, nedalo mi to. Většina jich hraje na kytaru, i když to někteří ani neumí. Jako náš spolubydlící, asi padesátiletý Kanaďan jménem Scott, který na Novém Zélandu uvízl a neměl peníze na to se odtamtud dostat. Chodil ulicemi, hrál na jedu strunu a vykládal vtipy. Vždycky si vydělal na víno a šel zase domů," vzpomíná mladý muž na zážitky z ulic města Gisborne.

Staroměšťan Jan Blaha si zase všímal zvyků původních obyvatel ostrova, Maorů. Ti až téměř do poloviny devatenáctého století ztráceli svá území pod tlakem britských kolonizátorů, rovnoprávnost jim byla zaručena až v roce 1840. „Je to úžasně zábavný, temperamentní a komunikativní národ. Baví se vlastně se všemi kromě Britů, historická averze k nim přetrvává dodnes. Můžu ale říct, že Maorové jsou čistotnější, až úzkostlivě, než Kiwáci neboli Britové. Ti často mívají v domácnostech a zahradách opravdu velký nepořádek," konstatuje Jan Blaha.

Za nejpříznivější místo pro cestování stopem, jaké kdy navštívila, označuje Nový Zéland Zuzana Pojslová z Uherského Hradiště. A že už má odstopovány tisíce kilometrů. Touto formou dopravy se tři léta po sobě vypravila do Skandinávie. Poprvé se dostala až k Severnímu ledovému oceánu, další dva roky na sever Norska. Autostopem jezdila i v Dánsku, Chorvatsku a po Aljašce, její srovnání má tedy váhu.

Za poznáním Nového Zélandu se vydávají i cestovatelé ze Slovácka.

„Auto na Novém Zélandě běžně zastavíte do deseti minut. Navíc jej řídí vstřícný člověk, jenž vám chce pomoct, orientuje se v místních silnicích a vyhodí vás na dobrém místě, kde nebudete trčet dlouho. Někteří mi i nabídli telefonní číslo a e-mail pro případ potíží. Cesty tam mají široké krajnice a jsou přehledné, tedy bezpečné k nastupování," pochvaluje si Zuzana Pojslová.

O roku stráveném v exotické zemi mluví Martin Zavřel v superlativech, nyní ho ale nohy lákají jiným směrem. „Pokud v České republice neseženu do tří měsíců nějakou solidní práci, vycestuji do Nizozemí nebo Norska. Tam už se dá vydělat více, na Zélandu většinu prostředků utratíte za bydlení a cestování. Dovezete nějaké desetitisíce, ale ne moc," dodává.

Autor: Michael Lapčík

9.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Všehrdova ulice v Uherském Hradišti

Může být hlavní uzel pro novou MHD v Uherském Hradišti na Všehrdově ulici?

V Uherském Hradišti v úterý 12. prosince před 8. hodinou ráno zdržovala dopravu nehoda dvou osobních automobilů na křižovatce ulici tř. Maršála Malinovského a Svatoplukova.

Dvě účastnice ranní nehody převezli do nemocnice s lehkým zraněním

NEPŘEHLÉDNĚTE! Prvňáci ze ZŠ Staré Město ve Slováckém deníku

V tištěném středečním vydání Slováckého deníku budou fotky usměvavých dětí ze tříd 1. C a 1. D ze ZŠ Staré Město.

ANKETA: Vyberte ten nejlepší dárek pod stromeček!

Redakce Deníku pro vás vybrala nejpopulárnější dárky posledních let. Které z nich byste chtěli najít pod stromečkem? Hlasujte!

SOUTĚŽ: Pošli nám svou pohádku a vyhraj

Vánoce jsou tady, a jelikož k nim patří pohádky, tak Deník vyhlašuje soutěž o nejkrásnější dětskou pohádku. Pokud rádi píšete nebo kreslíte, tak neváhejte a zapojte se do soutěže o tu NEJ VÁNOČNÍ POHÁDKU ROKU 2017.  

Česko si opět zazpívá koledy i na Slovácku. Už zítra v 18 hodin

FOTOGALERIE / Nejen celou naši republiku, ale i některá místa v Evropě a ve světe propojí 13. prosince v 18 hodin akce Česko zpívá koledy.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT