První úsek cesty je nepříjemný a kvůli horku ze mě pot jen lije. Není to tím, že by kopec na rozhlednu Rovninu byl příliš prudký, ale kvalitou cesty. Nahoru vede kdysi asfaltová silnička, která dnes však připomíná spíše rozrytou polňačku posypanou většími či menšími kameny. Až ve dvou třetinách svahu se utrpení mění v radost, panelová cesta! Kopec nekopec, posledních pár metrů k rozhledně dojedu s úsměvem na rtech. Zastavuji u ní, nemohu přece vynechat výhled z této sto pětadvacet schodů vysoké věže. I přes ne zrovna ideální viditelnost se mohu pokochat pohledem na Uherské Hradiště, Chřiby a Bílé Karpaty.

Zelené turistické značky mě budou doprovázet celou dnešní trasou, a tak bez váhání projíždím Mistřicemi, které tvoří další záchytný bod. Panelovou cestu zakrátko střídá široká polní, míjím odbočku doprava, kudy bych dojela do Hradčovic, a pokračuji stále rovně, do Pašovic. Ty jsou cílem mým. Zanedlouho vjíždím do lesa a s vděčností tak unikám nemilosrdným slunečním paprskům. Mohylové hroby, hlásá rozcestník. Pašovice 6,5 km. Tak vzhůru. Doslova.

Přestože vím, že mám jet po zelené, ztrácím se. Naštěstí za chviličku zjišťuji, kde jsem udělala chybu, šipka nařizující odbočení doprava z „hlavní lesní" je zarostlá křovím. To je mi varováním a obezřetně postupuji dál podél obilného pole. Nacházím další turistické značky, které přes zeleň téměř nejsou vidět. S myšlenkou na to, že by je měl někdo obnovit a dát na viditelnější místa, projíždím loukou a záhy se ocitám opět v lese, na jehož okraji mě vítá cedule s nápisem Památný strom. Panečku, ten musí být starý, pomyslím si při pohledu na jeho široký kmen.

Poučena předchozí zkušeností dávám více pozor na zelené značení, a tak už naštěstí nebloudím, i když si ukazatele hrají mnohdy na schovávanou. Míjím rozcestník Vrchovina a kochajíc se krásnou přírodou jedu dál. Občas nahoru, občas dolů.

I když projíždím poměrně nízkými horami, kopečky tu jsou i větší, než by se mi líbilo. Sem tam tedy musím sesednout z kola, díky čemuž s mírným překvapením zjišťuji, že hřiby rostou i velmi blízko stezky. Usměji se, příště sem vyrazím i s košíkem!

Opouštím stín lesa a vjíždím na louku, kde stojí rozcestník Hrabiny, jenž mi oznamuje, že do Pašovic je to už jen kilometr a půl. S radostí se rozjedu polní cestou dolů, ruce na brzdách, sešup je skutečně dost prudký. Ovocný sad střídá louku a ten pak zase ustupuje ulici a domům. Chvilku jedu po hlavní silnici, pak zatáčím doleva, přesně jak nabádá ukazatel Koupaliště.

Zrychlím, už se nemůžu dočkat, až skočím do studené vody! Po těch kopečcích mi osvěžení přijde vhod. Po horkém výletu mě čeká chladivý odpočinek na pašovickém koupališti…

Tipy z cesty

• Z Uherského Hradiště (Mařatice) přes kopce Prakšické vrchoviny měří cesta do Pašovic 16 km.

• Volným tempem a se zastávkami trvá trasa přibližně tři hodiny.

• Přestože je celá cesta z Mařatic až do Pašovic značená zelenými turistickými značkami, občas jsou umístěné na nepřehledných a špatně viditelných místech.

• Terén je vhodný pro horská kola a vzhledem k tomu, že většina cesty vede lesem či loukami po nezpevněné cestě, nedoporučuji jezdit krátce po dešti.

• Na začátku trasy se výlet může spojit s návštěvou areálu Rochus nad Uherským Hradištěm či základů velkomoravského kostela na sadské výšině.

• Po cestě je pětapadesát metrů vysoká rozhledna Rovnina, z níž je výhled na Vizovické vrchy, Nízký Jeseník, Bílé Karpaty, Pálavu, Uherské Hradiště a Chřiby.

• Kousek od trasy je přírodní rezervace Rovná hora, v níž se nacházejí druhy ohroženého hmyzu, a to zejména motýli.

• Koupaliště v Pašovicích má dvaadvacet metrů dlouhý bazén, brouzdaliště a dětské hřiště. V areálu jsou i tenisové kurty a nedaleko je multifunkční hřiště.

• V centru tohoto poznávacího půlkruhu je rozhledna Lhotka, z níž jsou vidět Chřiby i Bílé Karpaty.

• Blízký Uherský Brod, jakožto větší město, nabízí řadu kulturních i sportovních vyžití, stejně jako množství restaurací, míst k relaxaci a ubytování.

Autor: ANDREA GABRIELOVÁ