Provází je mlha a drobné mrholení. Pára od úst prozrazuje, že už je přece poslední měsíc v roce, tedy čas, který ve ztichlém revíru, rozlohou čtrnáct set dvacet hektarů v extravilánu Starého Města, patří především myslivcům.

„Protože je to letos hon poslední, je věnován našim manželkám a partnerkám. Je jim jakýmsi poděkováním za to, že mají pro své muže, myslivce, pochopení. Vždyť oni kus ze svého volného času věnují práci v přírodě a zvěři v ní žijící," svěřuje se předseda staroměstských myslivců Miroslav Horký.
Krátce po osmé hodině svolává hlas borlice Miroslava Čechmánka pětadvacet mužů v zelených kamizolách a devět žen v civilních oděvech, které berou na sebe roli honeček, k slavnostnímu nástupu a zahájení honu na bažantí kohouty, zajíce a škodnou zvěř povolenou zákonem.

Než lovem natěšení příslušníci Hubertova cechu vyrazí do první kruhové leče za staroměstským silem, klade jim předseda mysliveckého sdružení Miroslav Horký a jeho zástupce Petr Novák, aby obezřetně zacházeli se zbraněmi a při lovu dodržovali myslivecká pravidla.

První leč má ráz velkého honu. Z malého okrouhlého porostu vysokých stromů a křovin, poskytující ochranu zvěři, postupně vyletuje dvaapadesát pestře zbarvených bažantích krasavců, které sdružení zakoupilo ve Vracově. Střelci, stahující se v kruhu k remízku, pálí na ně jako u Verdunu. Lázni olověných broků neunikne jednačtyřicet bažantích kohoutů, které k nohám svých páníčků přinášejí lovecky upotřebitelní psi. Jediný bažant královský vystartuje do koruny statného stromu tak prudce, že naráží do silné větve a padá bezvládně k zemi. Je vážně poraněný, takže na první výloži, kde se kromě jednačtyřiceti bažantů ocitl i jeden ušák, musel králováka takzvaně zapéřit místopředseda sdružení Petr Novák.

Po krátké pauze nasedají myslivci do aut a přejíždějí do jiné části revíru, za staroměstskou firmu Tradix, kde je čeká druhá leč, po ní pak třetí a poslední ve vinohradech směrem k Velehradu. Únava prodlužuje v rozbláceném terénu každý krok osmaosmdesátiletého Jana Junaštíka, nejstaršího člena sdružení, jemuž je věrný 45 let. „Nikdy jsem se nepovažoval za moc dobrého střelce, ale na za ta léta, která jsem spojil s Petrovým cechem, jsem dostal na výřad stovky zajíců a bažantů. Dnes jsou hony pro nedostatek zvěře spíše procházkou v přírodě," povzdechne si Jan Junaštík.

Souhlasně mu přikyvuje někdejší olympijský vítěz z Montrealu Josef Panáček, který tam postřílel nejvíc asfaltových holubů na skeetu. „V roce 1975 jsme v šestičlenné skupině střelců poslali do bažantího nebe 106 kohoutů. Úspěšné byly i čtyři další skupiny myslivců. Před měsícem jsme na druhém honu zastřelili jen sedm bažantích kohoutů," svěřuje se olympijský vítěz, který je členem MS Lípa sedmapadesát let.

Po skončeném honu vzdávají jeho účastníci poctu ulovené zvěři. Jedné lišce, pěti zajícům a 45 bažantím kohoutům. Ani s únavou neopouští myslivce a jejich ženy dobrá nálada. Přesouvají se do budovy polního mlýna na poslední leč. Vyprávějí se při ní neuvěřitelné historky, jejichž společným nářečím je myslivecká latina. Ale hovoří se také vážně. Třeba o tom, co musí myslivci v příštím roce udělat pro přírodu, honitbu a zvěř v ní žijící.