Miroslava Valentová, držitelka certifikátu Tradiční výrobek Slovácka, používá na všechny své výrobky šedohnědou hlínu na výpal 1000 stupňů Celsia.

V její dílně, kterou si pořídila před 22 lety, mě na první pohled zaujalo povídání o tom, jak se k oboru umělecký keramik dostala.

„Vyučila jsem se zmíněnému oboru na Střední škole uměleckých řemesel v Praze. Praxi jsem absolvovala v Tupesích v keramické provozovně Družstva lidové tvorby, kde jsem získávala až do své mateřské dovolené odbornou znalost a rukodělnou zručnost. Po mateřské jsem pracovala v tupeském skanzenu, z něhož se později stalo Muzeum keramiky,“ listuje Miroslava Valentová ve vzpomínkách.

V dílně na první pohled zaujme bohatství tvarů nejrůznějších džbánků, hrnečků a váz, zatím ještě hladkých, nemalovaných, jen čekajících na prknech, až na ně přijde řada.

Pod jejíma zručnýma rukama s hbitými prsty povstává na hrnčířském kruhu hlína z beztvaré prapodoby ke své proměně.

Ano, chce se říci, že je to okamžik zrození krásy. Jedna váza jako druhá, jeden hrníček jako druhý a přesto jsou to opravdové umělecké originály.

„Výrobky se ještě malují a zdobí. Jeden kus po druhém. Bez šablony, přímo štětcem na základní bílou glazuru. Kvítek po kvítku. Džbánky, vázy a vázičky, ale keramické hodiny, krajkové nádobí, adventní svícny či betlémy, patří ze všech výrobků mezi nejnáročnější,“ upřesňuje zručná keramička, vyrábějící tradiční tupeskou majoliku s motivem červené růže, modře malovanou keramiku i habánskou keramiku, kterou na Moravu přinesli habáni ze Švýcarska, Německa a Itálie.

„Do sortimentu mých výrobků patří také keramika moderního stylu a keramika zahradní – pálená hlína, zvaná terakota. Všechny výrobky jsou točené na hrnčířském kruhu a mají ručně lepená ucha. Figurky a betlémy modeluji z volné ruky. Dekory na talířích a vázách vyřezávám ručně,“ vysvětluje Miroslava Valentová.

Keramika je podle jejích slov pálena na dva ohně. První pálení se nazývá přežah, poté je výrobek namáčen do bílé základní glazury, zdoben je štětcem dle tradičních vzorů a znovu vypálen v peci. A tak květy na keramice vlastně rozkvétají v ohni.

Zkrátka, když se z hlíny rodí krása, nemůže být džbánek jako džbánek, hrníček jako hrníček, talířek jako talíř. Ty z dílny Miroslavy Valentové patří k džbánkům, nejdžbánkovitějším, hrníčkům nejhrníčkovatějším. Přispívají k radosti a potěšení. Nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.