Pro některé představuje léčitele a člověka s magickou energií, pro jiné podvodníka a šarlatána. Co si o sobě myslí on sám, v čem spočívají jeho schopnosti a co pro něj znamenají ostatní lidé? Na to vše odpověděl v rozhovoru pro Slovácký deník.

Jste známý jako léčitel. Kdy jste v sobě objevil tyto schopnosti?

Jsou to asi čtyři roky nazpět. Vyvinulo se to postupně a momentálně to bouří. Lidi za mnou jezdí denně a já jim stále pomáhám.

Takže jste teď na vrcholu?

Ne, ne, to není vrchol. Vstupuji do jiné dimenze, kdy mám lidem pomáhat po zdravotní stránce.

Jak konkrétně se u vás léčitelství projevilo?

Začal jsem duchovně dozrávat a chápal jsem věci, které ostatní nechápou. Nevím, kdy přesně jsem poprvé někoho uzdravil, ale pamatuji si na jeden převratný případ. Ukázalo se to na našem králíkovi. Slepice mu vyklovla oko, ale já jsem ho nechtěl zabít. Pořád za mnou chodil a dával mi hlavu mezi ruce. A za tři dny mu oko dorostlo.

Četl jste nějaké filozofické či náboženské knihy?

Ano. Přečetl jsem padesát, sto knih zaměřených na duchovno. Čerpal jsem z nich informace, z každé jsem si něco vzal. Nejdůležitější ale byly osobní prožitky a zkušenosti. Ty z knih nejdou vyčíst.

Studujete a rozvíjíte svou mysl neustále?

Už nečtu nic. Není kniha, která by mě posunula dál. Je to tvrdé, ale je to tak. Ze začátku jsem jednu knihu nemohl ani přečíst, jak byla náročná. Bolela mě z ní hlava. Pak jsem ji ale přečetl jedním dechem a dnes už jsem ještě dál.

V čem spočívají vaše schopnosti. Dokážete kromě léčení lidí a zvířat například i vidět do budoucnosti?

Do budoucnosti nevidím. Léčitelství je ale pouze malou částí, která potvrzuje, že jsem dosáhl vyšší duchovní úrovně. Tím hlavním je energie, kterou na okolí působím. Kde se objevím, tam se všechno zázračně vyvíjí. Byl jsem například na natáčení velkofilmu Tristan a Isolda. Ihned po mém odjezdu si hlavní hrdina zlomil nohu, přišla bouře a natáčení se zrušilo.

Nemyslíte, že takové situace jsou spíše dílem náhody?

Nic není náhoda. Sám jsem si to tisíckrát vyzkoušel. Nejde ani o to, že já jsem z toho natáčení odjel a něco se přihodilo. Jde spíše o to, že když jsem přijel, ohromně se nám dařilo. Věřím v osud. Všechno je dopředu dané.

Odmítáte ale, že byste uměl předpovídat budoucnost?

Jsou lidé, kteří mají takový dar. Já mam jiný. Nic nevěštím.

Řada lidí vás odsuzuje a pomlouvá, že jste lhář a podvodník. Věříte i přesto ve své schopnosti?

Většina lidí mě nechápe. Já s nimi ale souhlasím. Oni ještě nedozráli. Je to jako kdyby prvák ve škole nechápal deváťáka, že zná velkou násobilku. Nemůžete to po něm chtít.

Jak se vám žije s vědomím, že vás polovina lidí uznává a druhá odsuzuje?

Já to tak vůbec neberu. Ani nevím, že mě někdo pomlouvá. Jsem nad věcí. Když budete mít v kapse korunu a všichni vás budou pomlouvat, že v ní nic nemáte, co to pro vás bude znamenat? Vám to bude jedno, vy tam tu korunu máte a věříte v to.

Nesnažíte se přeci jen zatvrzelé skeptiky přesvědčovat o svém nadání, přivést je na svou cestu?

Nemůžu ničí vývoj urychlit ani zpomalit. Každý musí sám najít svou cestu. Každý to má dopředu dané. Můj i váš život jsou do detailu naplánované. To ale opět pochopí až ten „deváťák“. Nikoho do ničeho nenutím.

Pomůžete ale každému, kdo se na vás obrátí?

Ano, pomůžu. Zároveň ale nikomu nic nevnucuji. Jednou jsem zkusil pomoct panu Dočolomanskému, který má rakovinu. Ten řekl, že se musí poradit se svým lékařem, a pak už se neozval. Tím to pro mě skončilo.

Lékaři tedy působí negativně na vaše „klienty“?

Ne negativně. Působí tak, jak mají. Doktoři léčitelství neznají a nevěří mu. Řadu let se učili medicínu, já jsem se zase učil něco jiného.

Jste zastáncem toho, že na lidi působíte pouze jako hnací síla, že se ve skutečnosti uzdravují sami?

Přesně tak. Ukážu jim cestu. Zjistím, proč jsou nemocní. Nemoc nemůže vzniknout sama od sebe, vždycky má nějakou příčinu. Tu je potřeba zjistit, vysvětlit člověku a on už se uzdraví sám. Já nikoho neuzdravuji, jsem pouze prostředník.

Napadlo vás někdy, že byste založil nějaké hnutí nebo sektu?

Ne. Taková sdružení dělají lidi pro peníze, kvůli majetku a tak podobně. Značí to právě jejich nízkou duchovní úroveň. Nic proti nim ale nemám. Taky se dostanou na mou úroveň.

Jste ateista? Věříte v Boha?

Kdysi jsem nevěřil v nic. Podnikal jsem, šel jsem za penězi, o které jsem pak taky přišel. Tím jsem padl dolů a asi před deseti lety jsem začal poznávat duchovní cestu. Úplně jsem se přetočil. Teď s Bohem komunikuji. To je víc než v něj věřit. Je to ten nejvyšší stav.

Pod pojmem Bůh si vlastně představujete co nebo koho?

Není to bytost. Není to ani bůh, to je jenom slovo, kterým to pojmenováváme. Je to něco, co tu je a co funguje. Jen někdo to vnímá méně, někdo více.

Zajímáte se o náboženství a filozofii? Který směr vám je nejbližší?

Nejspíše by to byl Zen buddhismus. Ten říká, žij a nech žít, abys mohl žít. To je velice důležité. Protože vždy když vyšlete negativní myšlenku, vrátí se vám zpátky.

Rozlišujete pár hlavních náboženských proudů od menších sekt?

Je to všechno stejné. Nedělám v tom rozdíly. Lidé, kteří nejsou schopní sami prožívat, potřebují autoritu nebo vůdce, který jim něco říká. Když člověk duchovně vyspěje, nepotřebuje žádné náboženství.

Často hodnotíte sám sebe a vyzdvihujete své schopnosti. Nezdá se vám to příliš arogantní?

Já se nechlubím. Je to zkrátka moje cesta. Karel Gott zpívá písničky a dělá to dobře. Já jdu jinou cestou, mám jiný dar. Karel zpívá, já léčím lidi. Posoudit mě mohou nejlépe lidé, kterým jsem pomohl.

Kolika lidem jste už tedy pomohl?

Já to nepočítám. Teď to může být tak sto až sto padesát lidí. Většinou to byla náhodná setkání.

Vzpomenete na svůj největší úspěch v léčitelství?

Bylo to na jednom duchovním kurzu na Slovensku. Byl tam podnikatel, který měl po autonehodě rozdrcenou nohu. Při začátku kurzu mě přede všemi vyzval, abych ho vyléčil. Ostatní jej podpořili a donutili mě k tomu. Sám jsem ani nevěřil, že bych to mohl zvládnout. Dopadlo to tak, že na toho Slováka jsem působil pět minut a on za pár hodin odhodil berle, tancoval a na druhý den šel s ostatními na rozcvičku.

Řadu lidí zřejmě zajímá, jestli chodíte do zaměstnání. Čím se živíte?

Do práce už nechodím. Vlastně ani nemůžu, protože by mě to utlumilo. Žiji skromně. V podstatě nic nemám, a proto ani nic nepotřebuji. Stačí mi třeba krajíc chleba denně.

Přesto musíte za jídlo a další základní potřeby platit. Vybíráte od lidí za léčení peníze?

Ne. Po nikom nic dopředu nechci. Pouze pokud člověk chce, něco mi dá. Záleží na něm. Když bych někomu nepomohl, asi by mi za to těžko ještě něco dával.

Z pohledu křesťanů by vás leckdo mohl přirovnat k Ježíši Kristovi. Nebojíte se takového přirovnání?

Nebojím. Kolem něj se také děly zázraky, tedy to samé, co se děje kolem mě. Ježíše Krista chápu jinak než většina lidí, protože jsem k němu duchovně blíž. Tvrdím, že to byl člověk jako my a dosáhl velmi vysoké duchovní úrovně. Proto má dodnes takový respekt, přestože nebyl žádný mocný král. On mezi lidmi doslova zářil, duchovně dozrál. Já třeba zatím jenom svítím. Všichni ale jdeme po stejné cestě jako Ježíš. Někdo se na jeho úroveň dostane dříve, někdo později. To je význam reinkarnace a dozrání duše, což je smyslem lidského života na zemi.