Morava zdraví Prahu: Sokolové prošli středem hlavního města

Historické úbory, hrdý pochod Věrné gardy, ale i ti nejmenší cvičenci se v neděli stali středem zájmu všech návštěvníků Prahy. Sokolové přijeli ze všech koutů republiky ukázat sílu svého spolku a oslavit tak tímto setkáním 100. výročí vzniku Československa. Do Prahy se vydali také nadšenci ze Slovácka, ze Župy Komenského.

Je příjemných 14 stupňů, na novou střechu Národního muzea září ranní paprsky a hloučky veselých děvčat s mašlemi vycházejí za doprovodu starší ženy z útrob metra. Směsice pachů z kanalizace i levného hotdogu nikterak neruší slavnostní atmosféru okamžiku. Je pár minut po deváté a na Václavském náměstí začíná být plno.

„To je lidu, jako na Václaváku,“ s úsměvem konstatuje mladý hoch v tradičním úboru. Já se svižným krokem mísím mezi hloučky a podle nápisů na bytelných cedulích hledám své uherskohradišťské krajany. Po chvíli je zpozoruji, vzorně seskupení s časovým předstihem stojí v horní polovině průvodu. Vřele mě a starostku staroměstského Sokola vítá jeden z účastníků sletu Miroslav Březina, který má na sobě slušivý historický kroj včetně tradičního baretu s pírkem, Tyrš jako vyšitý.

Impozantní Military den v Kunovicích přilákal patnáct tisíc lidí

Slovácko

„No, ten kroj už může mít tak osmdesát let, ale ty boty mám vypůjčené z mařackého kroje,“ komentuje svůj úbor pyšný sokol Miroslav Březina, zároveň mi ukazuje historický prapor s nápisem Uherské Hradiště, který v zástupu ponese.

Na opačném konci náměstí se již řadí Župa Slovácká. Tam nacházím také pravděpodobně nejstaršího sletového cvičence letošního Všesokolského sletu Júliuse Kodríka. Tento Ostrožan se i ve svých dvaadevadesáti letech chystá po šesti letech opět cvičit na pražském stadionu. „Na prvním sletu jsem byl v osmatřicátém, to mi bylo dvanáct let. Tenkrát si mě vyhlídl jeden pán a věnoval mi památnou dřevěnou cihličku, kde bylo vyryto moje jméno spolu s desátým sletem,“ nadšeně popisuje své sokolské začátky velmi energický Jůlius Kodrík. Ve zdravém těle, zdravý duch, jak by řekl zakladatel spolku Miroslav Tyrš.

Přesně v deset hodin se masa lidí začne hýbat. Čelo průvodu, včetně uherskohradišťského starosty Sokola, vykračuje jako jeden muž z Václavského náměstí, přes Národní třídu a Rudolfinum až na Staroměstské náměstí. Mezi prvními mě míjí skupinky zahraničních hostů. Někteří lámanou češtinou řvou z plných plic sokolský pozdrav Nazdar! Za nimi pochodují tuzemské župy. Cvičenci všech věkových kategorií nadšeně mávají. Někteří z vlajkonošů však v ostrém dopoledním slunci nemají na slovutná hesla nálady.

Strání k sedmistému jubileu pogratuloval i Hradišťan

Slovácko

„To je těžké jak sviňa,“ nahlas komentuje jeden z praporonosičů, kterému i přes příjemných sedmnáct stupňů po čele pomalu stékají krůpěje potu. V těžkých historických kostýmech z vlny jim do zpěvu není, s každým zavanutím větru jim prapor těžkne v rukou, jdou však vzpřímeně a hrdě vpřed.

Několikatisícový dav za všudypřítomného nadšení pokračuje svou trasou na Národní třídu. Zde starostka České obce sokolské klade věnec. O něco později prochází stejným místem moravští Sokolové. Ti z plných plic volají přes celou Národní třídu až k Vltavě „Sokolové z Moravy jedou cvičit do Prahy,“. Dělníci, kteří naproti Nové scény kopou kanalizaci spontánně odpovídají „Praha vás zdraví!“.

Po půldruhé hodině pochodu se našinci konečně dostávají do finální rovinky – k pražskému Rudolfinu. Zde je vítá starostka Sokolské obce spolu s kardinálem Dukou. Takřka 350 našich cvičenců jí salutem odpoví „Župa Komenského zdraví Prahu, přijeďte k nám na Moravu, cvičíme po celý rok, my jsme Sokol Uherský Brod.“

Finální rovinkou končí na Staroměstském náměstí pompézní zahájení letošních Sokolských oslav u příležitosti 100. výročí republiky. Sokolové však neodlétají, ba naopak. Jejich slet právě začal. 

Autor: Kateřina Večeřová