Moarch Eveno se narodil 7. listopadu 1934 v bretaňském městě Gwened. Vyučil se elektrikářem a prošel řadou dělnických profesí. Jako výtvarník autodidakt, i když absolvoval řadu výtvarných kurzů, například dekorování fajánse a Školu krásných umění v Cornouailles. Vystavovat začal v roce 1958. Byl členem folklorního souboru, který z tehdejšího Československa dovezl suvenýry - kromě děsivých socrealistických grafik také gramodesky s lidovou hudbou. Tak se „seznámil“ s Boženou Šebetovskou a Jožkou Severinem a oba si na dálku zamiloval. Začal se zajímat o naši zem, zejména o kulturu a umění, zaujala ho hudba Smetany, Dvořáka, Janáčka a Martinů, komplikovanější to bylo s literaturou, ale přece jen poznával - pochopitelně v překladech - Haška, Čapka, Kunderu, Škvoreckého, Hrabala, Havla.
Do Československa se poprve vydal v roce 1985 s delegací výtvarníků města Rennes, které mělo družební kontakty s Brnem. Tady se seznámil s výtvarníkem Zdeňkem Fuchsou (ale taky třeba s Bolkem Polívkou a Chantal Poullain). S Fuchsou pak připravili několik společných výstav (Bratislava, Uh. Brod, Strážnice). Do tehdejšího Československa začal jezdit i na folklorní akce (Tvrdonice, Jízda králů Vlčnov - zde jsem měl to potěšení přizvat ho do pořadu „Vitajte ve Vlčnově“ a tato návštěva rozhodla, že od roku 1992 žil v Uherském Hradišti a okolí. Tady ke svému, pro nás nevyslovitelnému jménu Moarch, přidal Miško, jeho čeština se stále zlepšovala.
Později se stihl oženit, nebo jak on říkal „vzít si slováckú babu“. Byl všude, kde se něco dělo ve folkloru, výtvarném umění nebo v muzice, a to nejen na Moravě, ale i na Slovensku nebo v Polsku. Nejprve bydlel „tak různě", pak v půvabném domečku ve staré hradišťské čtvrti Rybárny (jehož žudro vyzdobil), pak ve Starém Městě, a nejdél v Uherském Brodě. V Uherském Hradišti - Jarošově měl ve staré škole tzv. ateliér.
Nejvýrazněji se Eveno prosazoval jako výtvarník - pomineme-li jeho bretaňské období, byla pro něj nejvýraznějším inspiračním zdrojem moravská (přesněji slovanská) tradice lidové kultury, a to ve všech formách - píseň, tanec, kroje, zvyky, architektura, svým způsobem i krajina. Zdrojem sice hlubokým, ale přece jen pouze prvotním impulzem k osobité tvorbě, k přetavování oněch podnětů svérázným a nezaměnitelným viděním z rodu imaginativního - tu surreálného, tu lyricko-poetického výtvarného názoru chagallovského ražení.
Jistě jsou zřetelné i ozvěny poetiky insitních malířů a pozoruhodný je v tomto kontextu i Evenův vlídný a nepřehlédnutelný humor, a to nejen v názvech obrazů. Kdo jiný mohl vymyslet a namalovat obraz „Slováčtí lahevníci“, na němž v mikrosvětě demižonu volně se vznášejí muži-ptáci v náznacích krojů… Kdo jiný mohl vymyslet vedle Horňácka a Dolňácka i vysněné Možňácko… Své nástěnné malby má v několika vinných sklepech, několik let byly i na stěnách Slovácké búdy ve SDmetanových sadech… Ilustroval knížky a také Zpravodaj Uherského Hradiště… Moarch Miško Eveno zanechal u nás i v nás hlubokou stopu, jako malíř i jako člověk…
U příležitosti 10. výročí úmrtí připravili Miškovi přátelé výstavu – akvarely a perokresby zapůjčila žena Zdena, obrazy pak kamarádi… Vernisáž v Galerii obce Ostrožská Nová Ves se uskuteční 8. srpna v 17 hodin, hrát bude Cimbálová muzika Burčáci s hosty, zazpívá Mužský pěvecký sbor Krasavci. Výstava potrvá do 23, září 2024.