Zatímco jeho kolegové ve svých vesnicích evidují běžně jednoho až tři takto zdravotně postižené lidi, v moravském poutním místě jich žije 116. A to je pro prvního muže Velehradu pořádná potíž.

„Když přijde obsílka, musím vyrazit na různá soudní projednávání po celé zemi. Většinou se jedná o dědická řízení. Poznávám tak krásy naší vlasti. A že to jsou celodenní výlety,“ podotkl ironicky Gregůrek.

V minulosti takovou formu opatrovnictví svým klientům zajišťovaly samy pečovatelské ústavy, v nichž nesvéprávní lidé pobývají. Od roku 2009 už to ale je povinností obcí.

„Stát nám za to bohužel neposkytuje žádné finanční náhrady. Mohl bych tím někoho částečně zaměstnat, odměna by za to ale byla mizivá. Spíše jen uhrazení cestovních nákladů a stravného,“ konstatoval starosta Gregůrek.

Ten o komplikacích spojených s opatrovnictvím nesvéprávných osob informoval vedení kraje na hejtmanském dnu, který se minulý týden konal v Buchlovicích. A dočkal se odezvy – v příštích dnech bude o případné pomoci ze strany kraje jednat s radní pro sociální věci.

„Pro starostu a další zaměstnance obce Velehrad je to veliká zátěž. Kraj doposud vždycky ke konci roku našel nějaké finanční prostředky na kompenzaci, ale to není systémové řešení,“ prohlásil hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák.

Současný model zastupování postižených lidí se nelíbí ani vedoucí velehradského Vincentina Mileně Marečkové.

„Když jsme klienty zastupovali my, bylo to označováno za střet zájmů, což se mi nejeví jako pravdivé,“ řekla.

„Kdokoliv jiný stejně musí kontaktovat našeho klíčového pracovníka kvůli předání informacím. Vždyť potřeby svých klientů znají nejlépe právě zaměstnanci sociálních zařízení,“ uzavřela Marečková, která má s takovou činností z minulosti bohaté zkušenosti.