Teď začátkem listopadu to bude půl roku, co vás ministr kultury Daniel Herman jmenoval do funkce ředitele Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě, jak jste se v pozici šéfa muzea aklimatizoval, případně na co jste si tam ještě úplně nezvykl?

Myslím, že něco jako aklimatizaci, případně jakési sednutí si s funkcí ředitele, si musí prožít každý, žádná přípravka pro ředitele neexistuje. Věděl jsem přibližně, do čeho jdu a díky tomu, že jsem předchozích sedmnáct let pracoval v muzeu, mně nic zvláštního nepřekvapilo. Existují samozřejmě trochu některé procesní rozdíly kvůli tomu, že máme jiného zřizovatele – ministerstvo kultury, ale ve své podstatě je chod a řízení muzejní organizace všude podobné.

Určitě jste si ale snáze zvykl na to, že to máte teď do práce doslova jen pár kroků ze svého bydliště v centru Uherského Brodu, než když jste musel dojíždět do Uherského Hradiště…

To určitě ano, odpadlo mně každodenní dojíždění dvacet kilometrů tam a zpět. Dnes v podstatě přejdu park a jsem v práci. Zejména časové, ale i finanční úspory jsou nezanedbatelné.

V květnu jste Deníku řekl, že procesní změny a výraznější novinky přijdou na řadu až po nějaké době, myslíte, že už ten čas uzrál, nebo je třeba ještě nějaký měsíc počkat?

Záleží na úhlu pohledu. Zde je potřeba rozlišit jakousi restrukturalizaci uvnitř muzea, nastavení priorit v badatelské a sbírkotvorné činnosti a to, co je vidět pro návštěvníky a veřejnost – tedy revitalizace expozic apod. S tím prvním jsem začal hned záhy po svém zástupu. V rámci odborných oddělení vzniklo nové – oddělení správy sbírek, abychom mohli lépe podchytit a centralizovat správu sbírkového fondu muzea a na to napojené ostatní činnosti, mimo jiné i výstavní. To, co je jakoby lépe „vidět", na tom už také pracujeme. Hned v letních měsících jsme začali s celkovou rekonstrukcí atria. Byly udělány nové fasády, obnoveno osvětlení a od září probíhá kompletní předláždění celého prostoru atria, včetně výměny laviček. Byly rozebrány a znovu položeny kostky, v místech, kde probíhají kulturní programy, vznikl jakýsi „taneční parket" z kvalitní mrákotínské žuly, ze stejného materiálu budou obloženy i schody v atriu. V plánu mám i postupnou revitalizaci všech výstavních prostorů. Na stole mám již architektonický návrh úpravy prostor takzvané Staré a Nové školy, kde vznikne mimo jiné jakýsi multifunkční prostor pro dětské a školní programy v kombinaci s něčím jako IQ park v duchu Komenského díla „Orbis sensualium pictus" a „Schola ludus". Variant je více. Spolu s tím také chci provést úpravu vnitřku vlastního vstupu do muzea, aby více odpovídal současným trendům. To je první fáze, se kterou doufám začneme koncem první poloviny příštího roku, pokud se podaří vše finančně vykrýt. V další fázi – přibližně od roku 2017, chci zpřístupnit vstupní věž do muzea a v jejím patře připravit menší expozici k opevnění Brodu, případně k jeho válečným událostem, variant je více. Málokdo asi ví, že vstup do muzea, tím mám na mysli ten z parku přes věž, byl kdysi hlavní vstup do města ze severní strany a tam, kde je dnes expozice Komenského kdysi jezdili povozy a procházeli obyvatelé, kupci a návštěvníci města. No a to nejdůležitější je samozřejmě nová expozice ke Komenskému k výročí 2020 nebo 2022 a také menší expozice k dějinám Uherského Brodu, která zde vyloženě chybí.

Přestože jste Muzeum J. A. Komenského určitě dobře znal z dřívějška, přece jen jste se ve Slováckém muzeu, kde jste působil jako zástupce ředitele a vedoucí oddělení historie a archeologie, věnoval jinému zaměření. Dá se říct, že vás působení v nové pozici v brodském muzeu něčím překvapilo?

Jak už jsem zmínil výše, vyloženě o překvapení bych nemluvil. Ovšem, je to zcela jiná pozice, ředitel jednak instituci skutečně řídí, zodpovídá za její chod, správu rozpočtu, zaměstnance, řeší různé problémy ať už provozní, personální apod. Z tohoto pohledu je zástupce ředitele jakoby „za bukem" a nezná všechny souvislosti. Pochopitelně je to změna, která s sebou nese nejenom znalost například zákoníku práce, zákona o rozpočtových pravidlech, památkového zákona, ale také různých předpisů a nařízení státu a tím i našeho zřizovatele. Ve Slováckém muzeu jsem měl „na starosti" především odborná oddělení a ekonomická a provozní část byla přirozeně tak trochu mimo moji kompetenci.

V čem chcete muzeum posunout jiným směrem oproti svému předchůdci Pavlu Popelkovi a v čem naopak zamýšlíte na jeho dlouholetou práci navázat?

Chci se více zaměřit na Komenského, což je pro naše muzeum přirozené. Je to však trochu složitější, můžeme jít v podstatě více do hloubky a zapojit různé typy partnerů. Tedy skutečně muzeum profilovat hlavně jako komeniologické, ovšem bez zanedbání jeho přirozeného regionálního charakteru. Je potřeba více rozšířit spolupráci se zahraničními partnery v místech, kde Komenský působil a to vše, včetně zapojení Comenius museum v Naardenu zúročit ve formě výstavních a badatelských projektů. Musíme najít přirozenou rovnováhu mezi dílem Komenského jako pedagoga a myslitele a její přitažlivou prezentací pro návštěvníky. Kdo si skutečně otevře Komenského dílo, ví, že rozhodně není jednoduché jej číst „jenom tak". Podle nás je cestou představení Komenského jeho myšlení, jak se vyvíjelo, čemu se věnoval a čeho chtěl dosáhnout. V této souvislosti bych trochu upozadil tradiční chronologické biografické členění, které by tam bylo, ale netvořilo podstatu. S minimem textů bychom se mohli nějak přehledně a heslovitě představit jeho přínos jednotlivým vědním oborům, pedagogice, politice, ekumenickým a mírovým snahám. A při tom jej zařadit do kontextu dobového myšlení. Tedy jakási cesta ke Komenskému. Otvírají se také nové možnosti s výměnnými stážemi studentů a podobně. Máme početné kontakty v Německu, Polsku, Maďarsku. Nyní například díky spolupráci s Českým centrem v Moskvě budeme ve druhé polovině listopadu propagovat Komenského, jeho dílo a odkaz pro ruské publikum na české ambasádě v Moskvě. Navázat chci naopak na tradiční pokračování dokumentace a prezentace fašanků, i když si myslím, že se nemusíme zaměřovat jenom na jednu obec. Stejně tak pořady typu Přijďte k nám na svatbu, o které je stále velký zájem a představují vždy unikátní možnosti seznámení se s tímto důležitým etnografickým fenoménem, včetně představení krojů a zvyků jednotlivých obcí nebo regionů. Pokračovat chci také v tradiční přehlídce muzejních dokumentů, tzv. Musaionfilmu, který se bude konat již po devatenácté. Navíc jej chci posunout, pokud se to podaří i na mezinárodní úroveň. Zrovna příští týden kolegové jedou s prezentací do Budapešti na zasedání mezinárodní muzejní sekce AVICOM. Uvidíme, nápadů a možností je více, samozřejmě musíme brát v potaz naše personální kapacity.

Jan Amos Komenský je fenomén, s nímž se každý z nás setkal už na základní škole, jaký obraz tato osobnost zanechala ve vás?

Když jsem byl na základní škole, velmi dobře si pamatuji, že jsme byli v kině na filmu „Putování Jana Amose" v hlavní roli s panem Chudíkem. Tehdy jsem si ještě pochopitelně nedokázal udělat na jeho osobu jednotný názor, a proto jsem si jeho podobu a osudy v sobě nesl dlouho hlavně na základě tohoto filmu.

Je podle vás výuka o něm dostatečně rozsáhlá, nebo byste o něm v hodinách dějepisu referoval jiným způsobem…případně jakým?

Nedokážu posoudit, protože neznám osnovy a učebnice. Podle mne stejně záleží na tom kterém konkrétním učiteli dějepisu, jak celou látku pojme a zejména jak ji žákům vyloží. Z vlastní zkušenosti vím, že skutečně dobrý učitel dokáže zajímavě podat i národní obrození, natož Komenského s pohnutými osudy, jehož učení zasáhlo téměř celou tehdejší Evropu.

Zdůraznil byste o něm něco, co se třeba málo zmiňuje nebo třeba málo ví, a přitom jde o důležitou nebo zajímavou věc?

Především bych chtěl zdůraznit, že to byla skutečně nezdolný muž. Pro většinu z nás je velkou postavou dějin českého národa a kultury. Pro znalce je pozoruhodným myslitelem v několika oborech vědy s mezinárodním uznáním. Ovšem byl také člověkem s ne příliš lehkým životním osudem, který lze vnímat na jedné straně s obdivem ke všemu, co během svého života dokázal i navzdory několika tragickým životním událostem, které jej postihly, a přesto neodvedly od jeho práce a poslání.

Jako laik si myslím, že Muzeum J. A. Komenského by mělo být jakýmsi strážcem a ochraňovatelem historických artefaktů tohoto Učitele národů a všeho, co souvisí s historickým přesahem této osobnosti. Během uplynulého půl tisíciletí od doby jeho působení na našem kontinentě jsme snad většinu dostupných archiválií o něm objevili, zpracovali a uchovali. Mají v současnosti archeologové a historici v souvislosti s touto osobou ještě po čem pátrat?

Archeologové určitě ne, pokud vím, tak už proběhl v minulém století archeologický výzkum pohřební kaple v Naardenu, tudíž v tomto směru asi ne. Zcela jistě však zbývá prostor v bádání a objevování jeho díla a také korespondence v archivech celého světa. V oblasti budování komeniologických sbírek není sběrná oblast našeho muzea striktně územně vymezena, zejména vzhledem k široké celoevropské činnosti osobnosti J. A. Komenského. Z hlediska širokého celosvětového zájmu o dílo Komenského je nutno sledovat republikové, evropské i celosvětové trendy v nabídkách zejména Komenského pansofických, didaktických a teologických děl, dále děl uměleckých ztvárňujících osobu a činnost Komenského v nových souvislostech a podobách. V neposlední řadě je třeba sledovat i nejnovější komeniologické badatelské práce a dokumentovat vývoj komeniologie jako vědecké disciplíny v celosvětovém badatelském měřítku.

Přibližte prosím čtenářům pár čísel. Kolika zaměstnancům vlastně šéfujete a nakolik rozsáhlým archivem a depozity Muzeum J. A. Komenského disponuje?

Muzeum má celkem 21 zaměstnanců ve čtyřech odděleních a útvaru ředitele. V souladu se zřizovací listinou shromažďuje a odborně spravuje sbírku hmotných dokladů k osobnosti, životu, dílu a odkazu Jana Amose Komenského české i zahraniční provenience a dokladů dějin a kultury Uherskobrodska. Sbírku muzea ve smyslu platných právních předpisů tvoří sedm podpírek (archeologie, etnografie, historie, Komenský v umění, staré tisky, numizmatika a výtvarné umění obecně) trojrozměrných předmětů o celkovém počtu necelých 57 tisíc předmětů. K tomu navíc spravuje naše knihovna téměř 30 tisíc svazků, některé z nich jsou skutečné skvosty z doby Komenského a pozdější.

Mohl byste zmínit v kolika budovách či prostorách historické sbírky a artefakty Muzeum J. A. Komenského spravuje?

Muzeum sídlí v malebném prostředí starých městských hradeb, kterému dominuje barokní sál z konce 17. století. Výstavní prostory jsou v tomto areálu spolu s atriem, kdežto provozní část a depozitáře se nachází na druhé straně ulice Přemysla Otakara II., v místech, kde je japonská zahrada přátelství. Mimo expozice v areálu opevnění Uherského Brodu spravuje muzeum etnografický výstavní soubor rolnického domu a hospodářství ve Vlčnově.

Lze vypíchnout několik vzácností, kvůli kterým stojí za to Muzeum J. A. Komenského navštívit?

I když muzejní expozice k osobě Komenského mají za sebou již více jak dvě desítky let, není na škodu si je projít znovu. Co určitě stojí za zhlédnutí, je expozice k Uherskobrodsku v tzv. ateliéru v podkroví nad sloupovým sálem. Vypíchnout některé vzácnosti je těžké, protože pro každého je to něco jiného – ať už staré tisky, kroniky, mince a pečeti, obrazy a plastiky nebo unikátní archeologické nálezy. Vše budeme postupně začleňovat do výstavních programů, aby je mohli zhlédnout.

Jaké expozice muzeum momentálně návštěvníkům nabízí a na které výstavy se milovníci historie či umění mohou těšit v dohledné době?

V současnosti máme kromě stálé expozice ke Komenskému připraveny dvě výstavy. Obě jsou zaměřeny na počátky muzejní činnosti v našem regionu a jsou spojeny se dvěma významnými osobnostmi – profesory Niederlem a Václavíkem. Oba byli ve své době špičky v oborech archeologie a etnografie, dodnes čerpáme z jejich odkazu. Kromě toho máme také výbornou expozici v tzv. ateliéru, tedy v podkroví nad barokním sloupovým sálem a představuje skutečně to nejlepší z Uherskobrodska. Pro mě osobně je takovou tou pravou muzejní expozicí v plném smyslu tohoto slova i bez moderních elektronických pomůcek. Zapomenout také nemohu na tzv. Starou a Novou školu, kde probíhají momentálně programy pro školy a jak už jsem zmínil, čeká je snad již v příštím roce rekonstrukce.

Návštěvníci našeho muzea se určitě mají na co těšit. Již v listopadu připravujeme jednak přednášku k osobě profesora Václavíka, tedy k aktuální výstavě (13. 11.), pokračovat budeme připomenutím velké morové rány, která postihla Uherský Brod v roce 1715, tedy tři sta let od jejího ukončení. Připraven je komponovaný večer s přednáškami na 20. listopad. Zapomenout nemohu na tradiční předvádění zdobení a výroby vánočních perníčků začátkem prosince. O všem bude veřejnost informována jak na plakátech, tak i na našich nových webových stránkách a také na našem facebooku a twitteru. Pokud uvedu něco z příštího roku, tak samozřejmě to bude tradiční a výborně udělaný týden s Komenským v březnu, dále připravujeme například výstavu starých knih a tisků z Komenského doby. Dále budeme pořádat mezinárodní komeniologické kolokvium, ale také akci nazvanou Komenského vinohrady, v podstatě jakýsi košt vín z Blatnice, kde jak víme, měla rodina Komenských vinohrad. V přípravě jsou samozřejmě i jiné výstavy a akce, které s Komenským přímo nesouvisí. Budeme také připomínat výročí 700 let od narození Karla IV. slavnostním večerem ve spolupráci s Alfrédem Strejčkem a Štěpánem Rakem. Pokračovat chceme dalším ročníkem Historické hostiny, i když ji pojmeme zřejmě trochu jinak. Velmi dobré zkušenosti máme také s realizací „Blešáku" v prostoru japonské zahrady, samozřejmě bude připraven program Přijďte na svatbu, tentokrát se zaměřením na Dolní Němčí.

Jste vystudovaným archeologem a dlouhé roky jste se archeologii aktivně věnoval. Předpokládám, že nyní na to máte méně prostoru, jak moc vám tato činnost chybí popř. do jaké míry máte možnost své archeologické zkušenosti využít ve své aktuální pozici?

Od května jsem vůbec neměl čas se archeologii věnovat. V brodském muzeu se nachází celkem početná sbírka archeologických nálezů a věřím, že se s nimi postupně důkladněji seznámím. Co mně vyloženě chybí, je práce v terénu, takové to přirozené vyvážení práce v kanceláři a na výzkumech. Nyní jsem pouze úředníkem a hned tak se zcela určitě do terénu nepodívám. Ale nestěžuji si, čekal jsem to a beru to jako fakt a při této práci nutnost.

Jako archeolog jste se setkával s lokalitami vypleněnými amatérskými „hledači", kteří s detektory kovů nezákonně a neodborně, bez jakýchkoliv následných záznamů o nálezech a jejich lokalizaci doslova vybrakovali celé historicky atraktivní a cenné oblasti. Smutným příkladem je hradisko na vrcholu Holého kopce a desítky dalších míst, existuje podle vás způsob, jak tomuto drancování zamezit, případně, jak tyto lidi získat mezi archeologické spolupracovníky?

Způsob by určitě existoval. Otázkou je jestli je ještě co zachraňovat a jestli je k tomu vlastně ještě vůle. Ještě ve Slováckém muzeu jsme spolupracovali s více tzv. detektoráři, jejichž často i velmi hodnotné nálezy skončily v našich sbírkách. Tato otázka musí však být řešena na vyšší úrovni a podložena zákonem podobně. Není to však nic jednoduchého a případná otázka spolupráce má dost co dělat i s otázkou důvěry, případně nedůvěry, ochoty apod.

Miroslav Vaškových se narodil v roce 1973 v Uherském Hradišti, na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval obory archeologie a historie. Po studiích v roce 1998 nastoupil do Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Do května letošního roku tam působil jako archeolog, vedoucí archeologického oddělení a zástupce ředitele. Bydlí v Uherském Brodě, je ženatý a s manželkou vychovávají tři děti.