Nedá se zapomenout na jeho spoluráci s Janem Werichem, s divadlem Semafor, na jeho jevištní a televizní Hovory H, slavný Kinoautomat na Expu v Montrealu a další aktivity, které ho řadily mezi nejvýznamnjší osobnosti naší kultury druhé poloviny XX. století.

Ví se ale také, že miloval Slovácko a rád do Uherského Hradiště a okolí zajižděl „služebně" a hlavně soukromě. Miloval folklor, jeho „dvorní" kapelou byla Cimbálová muzika Viléma Zahradníka. Přátelil se s bratry Kučerovými, Martinem Hrbáčem, Slávkem Volavým, Františkem Okénkou, Jarmilou Šulákovou a dalšími.

Od konce sedmdesátých let připravil v Uh. Hradišti několikrát „Hovory u cimbálu", v rámci dvou oslavil svá významná životní jubilea.

Valentýnská výstava vín v Kudlovicích po dvaadvacáté.
Valentýnská výstava vín v Kudlovicích po dvaadvacáté

Jedny připravované „Hovory" v osmdesátých letech (v době, kdy byl Miroslav na indexu) OV KSČ zakázal s trapným zdůvodněním, „že na ně nemá Horníček přehrávky u agentury". Miroslav však přijel, prožil s námi krásné tři dny (mimo jiné ve vlčnovských búdach, kam přijela většina účinkujících zakázaného programu).

Navštívil také jízdu králů ve Vlčnově, Dolňácké slavnosti v Hluku a další akce. V regionu uspořádal několik výstav svých koláží - 3x v Uherské Hradišti, ale také v Buchlovicích a Uherském Brodě. Slavná byla také trojvýstava Horníček + Suchý + Šlitr, v rámci všech vernisáží připravil besedy.

Jako relikvii uchovávám doma knihu, do níž se mi Miroslav při svých návštěvách podepisoval, vždy s nějakým pozdravem. Nejsou pochopitelně podchyceny všechny, jen za léta 1988 - 1992 je to šest záznamů: - 3. 10. 1991 se dočteme: „Už jsem tu zas!" a o rok později: „Kdy už mě konečně vykopnete!"…

Na Horníčkovy návštěvy se nedá zapomenout, ani na ty v mařatických sklepech u Velgošů nebo u Ježů. (avP)