Teď svitla alespoň malá naděje, že by se nejen její přání mohlo vyplnit. Představitele města totiž čeká série jednání s ministerstvem vnitra a ministerstvem kultury. „Chátrající věznice je kulturní památka, stát, který ji vlastní, si však evidentně neplní své povinnosti. V podstatě se chová protizákonně. Výsledkem je to, že věznice je jakýmsi vředem na tváři historického jádra města," zlobí se starosta Uherského Hradiště Stanislav Blaha.

Nevyloučil, že vzhledem k neúspěchu některých minulých jednání z důvodu nedostatku finančních prostředků bude nutné oslovit také ministerstvo financí.

Cíle uherskohradišťské radnice jsou jasné: důstojné připomenutí a uctění památky všech v minulosti vězněných, utýraných či popravených obětí totalitních režimů. „Je to naše morální povinnost. Proto se snažíme, aby areál byl nejen opraven, ale také smysluplně využit. Alespoň v části věznice mělo být zřízeno pietní místo k uctění památky obětí fašistické a komunistické zvůle," zdůraznil Stanislav Blaha.

Stejný názor zastává i podnikatel a senátor Ivo Valenta, podle kterého je nejlepším řešením učinit z bývalé věznice jak důstojné muzeum totality, tak také i nové sídlo justičních orgánů.

„Ani po více než dvaceti letech, kdy věznici do svého majetku získalo ministerstvo spravedlnosti, se stát nerozhoupal k tomu, aby investoval byť jedinou korunu do rekonstrukce budovy, která je nejen stále živým mementem totalitních hrůz, ale také jakousi černou pihou centra slovácké metropole," vyjádřil se Ivo Valenta.

Ten také sám před několika týdny inicioval petici na záchranu uherskohradišťské věznice, kterou jen během konání Letní filmové školy v Uherském Hradišti podepsalo přibližně 600 lidí.

Vleklá jednání ohledně osudu objektu bývalé věznice se podle slov starosty města táhnou už od roku 2004. Navzdory tomu sám nevidí nadcházející setkání pesimisticky. „Do žádného jednání nelze vstupovat s předem předpokládaným neúspěchem. Dosud se o osudu věznice jednalo především z iniciativy města. Přestože i značně nadějná jednání v minulosti skončila neúspěchem, věříme, že tentokrát dojde k posunu a že se dočkáme zásadních rozhodnutí státu," konstatoval Stanislav Blaha.

Justiční palác s věznicí byl vybudován v letech 18921927. První vězni trávili v jejích celách své tresty už v počátcích první Českoskoslovenské republiky, poté její prostory poznala řada protinacistických odbojářů. Její neblahá sláva pokračovala po válce, kdy se stala místem retribučních lidových soudů a následných poprav. Tyto procesy se dotkly desítek lidí z řad politické opozice, včetně mnoha nevinných. Věznice postupně přestala fungovat v roce 1960, kdy se přiléhající krajský soud přesunul z Uherského Hradiště do Brna a okresní soud do budovy okresního národního výboru. Část justičního areálu poté sloužila pro potřeby správy SNB, v současnosti bývalé sídlo soudu využívá střední uměleckoprůmyslová škola. Úsilím některých současných iniciativ je přeměnit historicky nejcennější části areálu věznice do podoby památníku obětí totalitních režimů a muzea mocenské perzekuce