Mládeži přednášel nejen o listopadových událostech roku 1989. Představil zde také svou knihu Deník – řekněte jim že sametová, kterou psal téměř patnáct let.

Pane Mejstříku, dokázal jste si těsně po revolučních událostech představit, že se za dvaadvacet let u nás budou střílet manažeři v souvislosti se starými strukturami z komunistického Omnipolu, jak jsme byli minulý týden v Kunovicích na Slovácku svědky?

Nepočítali jsme s tím, že tu nějací manažeři tohoto typu budou. Představovali jsme si, že komunisté budou zakázáni a zbaveni jednak vlivu na veřejný život, jednak ekonomické moci. V Občanském fóru jsme marně žádali o to, aby jim byla zabavená bankovní konta, o nichž se vědělo. Když jsme symbolicky předávali moc nové politické elitě v čele s Václavem Havlem, jenž měl tehdy obrovský kredit, nenapadlo nás, že by se v roce 2011 mohly dít takové věci. A nemusíme se bavit jen o Omnipolu. Spousta komunistů zůstala na soudech, tam je jich až třetina. Vliv mají na policii. Tito lidé nejsou nijak mravně zakotveni, proto jejich jednání může skončit v extrémních případech i střelbou. Jsou to takoví služební. Sloužili režimu tenkrát a slouží jinému režimu i dnes. Proto ta korupce a úplatky.

V nedělních otázkách Václava Moravce emotivně poukázal na nepořádek v tomto státě podnikatel Andrej Babiš. Ten se rozhodl k založení ANO 2011 – Akce nespokojených občanů. Jsou takové iniciativy, jichž už jsme zažili několik, efektivním nástrojem k ozdravení politiky?

Může to být upřímný a sympatický pokus nějak změnit politické klima a kulturu v této zemi. K tomu bych panu Babišovi i nám všem držel palce. Anebo se také může jednat o čistě marketingový projekt k získání ještě větší moci, jak jsme ho zažili u Věcí veřejných. Uvidíme.

Například podle sociologa Miloslava Petruska jsou korupce a klientelismus průvodními jevy parlamentní demokracie a nelze se jich zbavit. Je to nemístný nihilismus, nebo holá realita?

Pan Petrusek inklinuje k postmoderní filozofii. To znamená naprostou relativizaci všeho. Já bych ho tedy bral s odstupem.

Podle vás tedy tyto nešvary odstranitelné jsou.

Ano, i když se s nimi potýkají snad všechny země euroamerické zóny a zcela vymýceny nikdy nebudou. Jde o to boj nevzdát. Korupce může nabývat až mafiánských podob, například v Itálii, kde za tento boj platí svými životy soudci, policisté i stateční politici. Tam mafie do politiky prorostla a my tomuto bodu stojíme velmi blízko. Ale jsou státy, kde korupce téměř neexistuje – například v severských zemích.

Lze předpokládat, že se zhoršující se náladou ve společnosti bude přibývat voličů KSČM. Představuje pro vás tato strana ještě nějaké nebezpečí, jako když byla před revolucí prodlouženou rukou sovětského režimu?

Tato strana je nebezpečná ze své podstaty. Chybou nás všech a zároveň obrovskou nemravností je, že tato strana ještě existuje. Její zrůdná ideologie je srovnatelná s tou nacistickou, byť může mít ve stanovách tisíckrát napsáno, že je stranou demokratickou. Ona bude demokratickou jen do té doby, než na sebe strhne moc. Vždyť to je podstatou komunismu – nastolení diktatury.

Přesto si myslím, že nelze v jednadvacátém století uprostřed sjednocené Evropy nastolit totalitní režim.

Myslíte si, že současná nacistická uskupení jsou schopná strhnout moc na svoji stranu? Nejsou. Nicméně jakmile někam napochodujete s hákovým křížem, zavřou vás. Jde o podstatu, že je nemravné chodit s hákovým křížem. Když nic jiného, tak minimálně zneuctíváte oběti nacistů. U komunismu je to stejné. Odhady obětí světového komunismu mluví o stovce milionů nevinných lidí. Sto milionů. A nám tady funguje komunistická partaj. Ta otázka je špatně položená, samozřejmě, že by nebyli schopní tady nějakou diktaturu ustanovit, protože nemají za zády Rusko, Lenina, Brežněva. Ale ta ideologie je nebezpečná do budoucnosti. V roce 1930 nikdo nevěděl, že za devět let vypukne válka. Když nastupoval Hitler, všichni se smáli. Nikdo toho krejčovského tajtrlíka nebral vážně. Takže komunistická ideologie, vždy směřující k likvidaci demokracie, v sobě nebezpečný potenciál skrývá.

V Hradišti jste besedoval se studenty, kteří dnes sledují své facebooky a fandí televizním superstars. Skrze takové prostředky k nim témata jako 17. listopad či politika příliš nedoléhají. Naplní se klišé, že kdo nezná svou historii, je nucen si ji zopakovat?

Obávám se, že ano. S komunismem jsme se dosud nevypořádali. Václav Klaus a jeho druzi nám za zády narýsovali tlustou čáru s tím, že máme jít směle vpřed. O komunismu se na základních a středních školách nevyučuje a děti pak tápou. Je to obrovská chyba všech vlád a ministrů školství od roku 1990.

Máte vystudovanou loutkohru, vrátil jste se k ní někdy?

Převrat mě zavedl na jiné cesty, kterými jsem se vydal, a když jsem se chtěl vrátit, bylo už pozdě. Ale těším se na to, až budu v důchodu hrávat loutkové divadlo svým vnukům.

Martin Mejstřík se narodil 30. května 1962 v Kolíně. V polovině osmdesátých let byl vyloučen z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy pro politickou nezpůsobilost. V roce 1986 nastoupil na Divadelní fakultu AMU, obor loutkoherectví, kde promoval v roce 1991. 18. listopadu 1989 vyhlásil na Václavském náměstí zahájení společné stávky studentů a herců. Stál v čele Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol. V letech 2002 – 2008 byl senátorem. Je členem Československé církve husitské. Má podíl na vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů.