V regionálních publikacích autoři lom přirovnávají ke krajině Marsu. Útočiště tam má hned několik vzácných druhů rostlin a živočichů, jako je skokan štíhlý či rejsec černý. Vyskytuje se tam dokonce motýl chráněný Bernskou konvencí, a to Ohniváček černočárný.

„V Evropě jsou asi jenom dvě další podobné lokality. Místní lidé lom dobře znají, chodí sem na procházky. Podívat se do něj přijíždějí také turisté. Jsou zvědaví a chtějí si na porcelanit sáhnout,“ prozradil místostarosta Medlovic Zdeněk Lakůvka s tím, že v současné době v lomu neprobíhají žádné vědecké výzkumy, a dokonce ani tráva v okolí se neseče.

Zajímavé místo má ale také své nebezpečí. „Lidé by si v lomu měli dávat pozor na možný sesuv horniny, obzvlášť pokud půjdou těsně ke stěně,“ varoval pracovník krajského odboru životního prostředí Pavel Šnajdara. Zmínil také, že v minulosti nastal problém s majiteli pozemků. „Vlastníci žádali o povolení k těžbě a hrozilo, že i když je nezískají, budou porcelanit dobývat nekontrolovatelně. Ne všichni lidé ví, že nerostné bohatství patří státu, pokud je majitelé půdy nevykoupí. Navíc se v Medlovicích jedná jen o zbytkové ložisko,“ vysvětlil Šnajdara.

Žádosti vlastníků pozemků o těžbu porcelanitu úředníci nevyhověli a ti nakonec od svého záměru odstoupili. Návštěvníci lomu tak dnes mohou na místě vidět jenom rezivějící závoru jako němého svědka uzavřených sporů.

Porcelanit se v lomu těžil před druhou světovou válkou. Od padesátých do sedmdesátých let minulého století horninu využívalo zemědělské družstvo z Boršic. Používala se na opravu polních cest. Setkat se s ní lze také na pěšinách v parku buchlovického zámku. Na opravy cest to ale podle odborníků není příliš vhodný materiál. Působením vody a tlaku se totiž porcelanit mění v červené jílovité bláto.